Úvod Chronologická srovnávací tabulka Novákova života a díla 12. Novákovské dny 2009 13. Novákovské dny 2012 Klavírní soutěže V. Nováka v Kamenici nad Lipou V. Novák a Městské muzeum v Kamenici nad Lipou Miloš Schnierer a umění žít hudbou Aktuality Výsledky evidence pramenů korespondence Vítězslava NovákaKorespondence Vítězslava Nováka příbuzným Danhelum Korespondence Vítězslava Nováka Josefě Javůrkové Korespondence Vítězslava Nováka Antonínu Stříži Korespondence Vítězslava Nováka Břetislavu Bakalovi Korespondence Vítězslava Nováka s Theodorem Kosslem Korespondence Vítězslava Nováka Marii Musilové

KORESPONDENCE VÍTĚZSLAVA NOVÁKA JOSEFĚ JAVŮRKOVÉ

Zpracoval Prof. PhDr. Miloš Schnierer
K publikaci připravila Mgr. Ludmila Peřinová, Ph.D.

Soubor zachovaných písemností adresovaných Josefě Javůrkové, české pěvkyni, absolventce vídeňské konzervatoře, obsahuje celkem 30 položek, z toho je 29 dopisů (D) a 1 korespondenční lístek (KL). Písemnosti pocházejí z let 1896 a 1897, dopis č. 29 pravděpodobně až z roku 1898. Časově je korespondence rozvrstvena takto:

  • 1896 – 17 dopisů + 1 korespondenční lístek
  • 1897 – 11 dopisů
  • 1898 – 1 dopis

Tento soubor písemností byl poprvé zpracován Milošem Schniererem v dosud strojopisné práci „Korespondence Vítězslava Nováka s přáteli, žáky a příbuznými“ (Brno, 1971) na základě opisů získaných od profesora PhDr. Bohumíra Štědroně, DrSc., který je předal autorovi již ve strojopisech patrně vypracovaných na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně na základě zapůjčených rukopisů od dcery J. Javůrkové, Zdeny Podhájské.

Také v tomto případě se nezachovaly odpovědi adresátky Novákovi a vzhledem k složitějším mezilidským vztahům v soukromé sféře chybí některé logické argumenty k následným dopisům Novákovým, které nutno o to intenzívněji domýšlet. Nicméně celý soubor těchto pramenů neztrácí nic ze své základní důležitosti, neboť nejenže umožňuje nahlédnout do jinak citově uzavřenějšího nitra skladatele, ale o to více akcentuje jeden z jeho relevantních inspiračních zdrojů, jímž byla nejen touha po této ženě a s ní dlouho trvající pocit touhy po plném životě vůbec, ale kromě toho podněty autentického folklóru a přírodních prožitků.

Josefa Javůrková (1875 v Příboře – 1951 v Praze), provdaná Podhájská, dcera notáře z Kojetína, pocházela jako jediná dcera z pěti sourozenců. Vystudovala zpěv na vídeňské konzervatoři, absolvovala rolí Santuzzy v opeře P. Mascagniho Cavaleria rusticana, patrně v roce 1897, zpívala několikrát ve Vídni, mj. též v Thomasově opeře Mignon. Pro postupující katar průdušek neprorazila v pěvecké dráze. Několikrát zpívala též s amatéry v Kroměříži a v Praze. V Kroměříži se seznámila s Rudolfem Reissigem, který tam v roce 1895 vedl pěvecký sbor Moravan a učil na tamní hudební škole. Jelikož Novák jako pianista a skladatel získal obdiv kroměřížského obecenstva v roce 1896, lze soudit, že tam také poznal Javůrkovou, ačkoli o tomto se ve svých Pamětech (Novák, Vítězslav: O sobě a o jiných, Praha, 1870) nezmiňuje. Avšak Vladimír Lébl ve své monografii „Vítězslav Novák – život a dílo“ (Praha, 1964) na str. 58 uvádí, že Novák se „nečekaně ve Velkých Karlovicích setkal s bytostí, která již několikrát upoutala jeho zájem.“ Slovníkové heslo v ČSHS, díl I., s. 581 časově zařazuje vzájemný vztah Nováka a Javůrkové do let 1896 – 1899. Avšak dle zachované korespondence bychom mohli usoudit na skončení přátelských styků dříve, patrně již během roku 1897 – 1898.

Jelikož i tato práce čerpá z opisů korespondence, nutno domýšlet též pobyt adresátky, zpočátku Velké Karlovice či Kojetín, od podzimu 1896 Vídeň. Teprve po roce 1918 žila Javůrková v Praze.
Až na řídké výjimky opisy dopisů neuvádějí místo datace, avšak podle dosud známých pramenů (viz soupis vzájemných vztahů života a díla v časové tabulce, která je neustále doplňována) lze s poměrnou nadějí na úspěch usoudit, že místem odeslání byly  Třebelovice u Moravských Budějovic a Praha.


1.

VN – JJ
Okříšky – (Velké Karlovice?)
D (bez obálky, text z opisu)
25. VIII. 1896

25.8.96

Velectěná slečno Javůrková!
Mé zlaté dítě!

Píšu hned dnes! Času mám dost: čekám v Okříšku na vlak celých pět hodin – od půl desáté do půl třetí. Není to tak hrozné, v restauraci je plno hostí, u zadního stolu tarokáři – to znamená – jak víte ze zkušenosti – že to bude trvat hezky dlouho – mohu tedy dosti dlouho posedět si při světle v hospodě. Potom se uchýlím do čekárny – té lepší (je tam i divan!), kterou mi ochotně otevřela (za diškreci) ruka portýrova. A teď přijde ten hlavní důvod, proč si z toho dlouhého čekání nic nedělám. Je čarokrásná lunojasná noc. Za hodinu přijedu do Budějovic. Kufr nechám na dráze a sám půjdu pěšky do Třebelovic. Dorazím tam asi o půl šesté. Tuto noc se ovšem málo vyspím, myslím však, i kdybych ležel někde v posteli, že bych asi taky Morfeovi v náruč neklesl: vzpomínám, vzpomínám.
Ve vlaku, dostal jsem z protekce kupé zase sám. Dlouho jsem se díval na ten malý obrázek – mrzelo mne jen, že se ty oči nechtěly v jinou stranu obrátit. A vím už napřed, až půjdu dnes – vlastně zítra už – až půjdu tou nocí kouzelnou sám a sám – že bude platit vždy jeden pohled můj té luně nahoře a druhý té, kterou nosím v kapse u vesty, v nejbližším sousedství u srdce. Možná, že se Vám zdá tón mého dopisu trochu rozmarný: je už tak mým zvykem. Ani nevíte jak mi je smutno a jak teprve bude; jedině nadějí, že mi brzo o sobě podáte zprávu nějakou, otvírá se mi poněkud jasnější perspektiva do budoucnosti. Také jsem se již rozhodl, že se o Dušičkách podívám do Vídně (budete-li tam) – jenom kdyby to nebylo tak hrozně dlouho – celé dva měsíce! A mně se zdál už tento týden tak nekonečný!
Prozatím končím. Beztoho ani nevím, dostane-li se tento lístek do Vašich rukou. Ale psát jsem musel. Možná dost, že budu zítra nebo v příštích dnech pokračovat – bude to mým deníkem.
Okříšky 11 hodin večer.

Obsahový komentář
Dopis psal Novák na cestě z Velkých Karlovic do Třebelovic, kde na tamní dvojtřídce působil jeho bratranec František Daňhel jako nadučitel od roku 1893 přeložen z původního působiště v Budiškovicích. Právě tam jej v roce 1892 Novák navštívil, což byl první Novákův styk s jihozápadní Moravou.
V Třebelovicích ukončil Novák prázdniny roku 1896. O tom blíže v Pamětech, s. 88.


2.

VN – JJ
Třebelovice – (Kojetín?)
D
26. VIII. 1896

26.8.96

První den v Třebelovicích. Den ztrávený v úplné nečinnosti, věnovaný zcela vzpomínkám…
Pamatujete se – vyprávěl jsem Vám jednou, jak na mne působil I. Brahmsův uherský tanec, jak se mi rozezvučel v duši, zejména když jsem tak v noci bloudíval nebo když jsem časně zrána někam na cestu se chystal? To bylo před léty. Teď mne bude pronásledovat ona věta z VIII. Beethovenovy Sonáty, kterou jsem hrál u Vás s Bertíkem. Nešťastnou náhodou jsme tu Sonátu s Reissigem zanedbávali. Ale snad právě proto, nebo kdy a kde jsem ji poprvé zahrál působila na mne nevýslovně mnoho. Když si teď jen na toto místo vzpomenu, zdá se mi, že se mi prsa touhou rozskočí. Bůh ví, jak to tak dlouhý čas bez Vás mám vydržet!

Obsahový komentář
Novák myslí VIII. Beethovenovu houslovou sonátu op. 30, G dur. Pravděpodobně ji hrál se svým žákem dr. Norbertem Javůrkem, který bydlel v Praze na Vinohradech, Radhošťská ulice č. 2. Z dopisu nelze přesně usoudit, zdali ji Novák hrál v Kojetíně u Javůrků, ačkoli následující dopis dosvědčuje jeho přítomnost v Kojetíně.


3.

VN – JJ
Třebelovice – (Kojetín ?)
D
28. VIII. 1896

28.8.96

Du meine Liebe,
Du meine Schmerz.
Sedím nahoře v kabinetě a vyhlížím oknem ven. Přede mnou táhnou se daleko šírá pole, čerstvě zoraná, deštěm prosáklá, jich konce tratí se v dáli splývajíce se jako s nebesy. Vzadu na malých vyvýšeninách lesy mlhou zastřené, nad celým krajem visí mračna temně šedivá, nehybná. Nic se nepohne, vše jakoby zívalo dlouhou chvílí. Teď vznesli se z našeho dvora do výše holubi, ale hned se spouští dolů a skrývají se v holubníku; jeden zůstal sám na střeše neustále se otáčeje. Teď ho to taky omrzelo a zmizel za ostatními. Do dvora vletěl můj malý bratranec s dvěma kamarády. Jich veselým křikem rozvlnil se poněkud nehybný, vlhký vzduch. Zmizeli ve stodole. Zanedlouho vyrazí jeden s ukrutným nářkem ven a utíká do stavení; oba viníci poněkud zaraženi pohlédnou na sebe a pak se pustí za ním. Jsem opět sám. Jenom vrabci štěbetají pronikavě nade mnou na střeše – o ty nestojím. Ráno mne dopálili, vyšel jsem si na ně do zahrady s revolverem. Dal jsem do nich tři rány, ovšem netrefil nic, ale zato jsem vyplašil bratranci všechny holuby. Chudáci lítali ve velkých kruzích nad stavením a trvalo to hezkou dobu, než se zase usadili. Brabci žerou na zahradě dál, co se jim líbí.
Sedím tady nahoře ve své pracovně – ani jsem vlastně neřekl, jak jsem se dostal nahoru. Dole v „mém“ pokoji dávají novou podlahu, tak jsem se přestěhoval do prvního poschodí. Je to fysikální, přírodopisný, zeměpisný a bůhví jaký ještě kabinet, ale je tam ještě místa dost pro mé literární a kompoziční zaměstnání. Povídám to jako kdybych vůbec něco dělal.. Vlastně jsem kromě těch pár řádků Vám, ani pérem nehnul. Předce! x) Podepsal jsem jednu poštovní poukázku. Bože, že jsem ty peníze neměl dříve – byl bych předce tak rád ještě to půldne v Kojetíně zůstal! Ta nehoda působila na mne při tom jinak velice vážném loučení na nábřeží neodolatelnou komikou. Musil jsem se tomu nahlas zasmát, ale v tom už jste mi hodila výčitku na hlavu, že je mi nějak veselo. Teď víte proč!
Domů jsem se dostal dle plánu v prvním dopise sděleného. Byla to krásná procházka! Napadly mne dvě myšlenky do Des-dur, zde také dvě potřebuji pro tu hluboce melancholickou Serenádu. Myslím, že zůstanu při té poslední. „Slunce mých snů, luno mých snů“! To bude druhá Serenáda, kde budu o Vás zpívat…
Ten Váš obrázek je pro mne velikým dobrodiním. Ráno vždy dám si jej vedle na polštář a hledím naň celou hodinu. To mi pak vystačí pro celý den – jen když je mi zvláště teskno, cestuje ze zvláštní schránky v notesu k mým rtům a nazpět. Zpočátku byl jsem velice neskromným a byl bych to růžové pouzdro nadobro pokazil, teď se mu daří trochu líp. – Ale předce bych měl rád ještě jeden, a to tvář úplně vážnou, jak mi za některých večerů utkvěla v paměti – jenom abyste si byla více podobna, nežli na těch druhých fotografiích. Ale na to je času dost – jsem šťasten a spokojen s tím, co mám.

x) Zde i na několika místech v příštích dopise píše Novák oproti současné pravopisné normě důsledně „předce“.

Obsahový komentář
Dopis dokládá patrně Novákovu návštěvu u Javůrkových v Kojetíně onoho roku 1896 po skončeném pobytu v Karlovicích (nábřeží řeky Moravy).
Druhou serenádou míní Novák 4. část klavírního cyklu Za soumraku, op. 13, kterou načrtl již za karlovického pobytu v myšlenkách na Javůrkovou přímo na vrcholu Javorníka. Po návratu do Prahy na podzim téhož roku připojil ještě další tři skladby, a tak vznikl další z jeho několika známých klavírních cyklů.
Nelze přesně identifikovat Novákovu zmínku o dalších dvou myšlenkách do Des dur, jak se zumiňuje (II. Serenáda je v H dur).
Německé dvojverší (podle opisu) namísto oslovení adresátky jednoznačně dokumentuje emocionální rozpoložení Novákovo.

4.

VN – JJ
Třebelovice
– (Kojetín?)
D
30. VIII. 1896

30.8.1896

Včera dostal jsem Váš lístek. V předtuše, že v sobotu přijde, šel jsem si sám proň na poštu. Těch několik slůvek v bizarním tom rámci způsobilo mně velikou radost. Žádná hudba mi lahodněji nezněla vstříc jak ono: Della vostra Joža. Ta myšlenka s jahodou byla dobrá, provedení o něco horší – ale nejhorší na celé věci je, že na mne působí jako „fata morgána“. Kéž bych aspoň mohl zulíbati ty prstíčky, co se s tím výkresem trápily!
Váš
Velectěný pán Viktor Novák
Pokračování (už hotové) zašlu asi za týden – bylo by toho nápadně moc.


5.

VN – JJ
Třebelovice
– (Kojetín?, Vídeň?)
D
31. VIII. 1896

31.8.1896


Koťátko!
Děťátko!!
Andílku můj!!!

Druhá i třetí zásilka dostala se šťastně do mých rukou! Nejvřelejší dík za vzpomínky tak často mně věnované! Kéž bych jen už věděl Vaši adresu, abyste i Vy mohla uznati moji „literární činnost“, abyste zvěděla komu platí většina mých myšlének, ne-li málem všechny. Žiji zde život celkem jednotvárný, samotářský, asketický jako sv. Antonín Paduánský. Ven vycházívám málokdy, protože je zde počasí stále nepříznivé; neprší sice mnoho, ale nebe je pořád zachmuřeno, jakoby v souhlasu s mým kajícnickým živobytím. Trávím tedy skoro celý den ve škole bavě se nejvíce se svými malými synovci. Od předevčírka, kdy přišla první Vaše zpráva, chodím odpoledne na poštu a vracím se odtud vždy ve velice příjemné náladě. S Vašimi lístky uchyluji se nahoru do kabinetu. Dole mi sice už tu podlahu upravili, ale tak jsem nějak přivykl tady nahoře, že všechny své intimní záležitosti vyřizuji jenom zde, vyjímaje ráno, kdy se zabývám se svými poklady dole ve svém pokoji.
Tážete se mne, nerostou-li u nás ještě nějaké jahody? Bohužel tak málo jako tam u Vás – anebo neumím sám hledat. Kdybyste sem tak přišla, myslím, že bychom jich spolu nasbírali ještě dost. Abych předce Vás trochu potěšil, sděluji Vám, že zde máme za to náramně moc hub – měla jste je tak ráda. Máme jich plný pytel sušených, dík sběratelskému talentu mého bratrance! Zúčastnil jsem se též dvou takových houbařských výprav, ovšem v prvním půvabném zákoutí jsem se položil do mechu a nechal jsem druhé hledat. Ani Vám neřeknu, že jsem si při tom lehl zrovna na jednoho doubravníka -–abych Vás nepodráždil. Vzpomenu-li si, jak jste pána Boha a všechny svaté vzývala a prosila jen o jediného hříba – nadarmo – a já tady mám takové nehorázné šěstí!!!Chcete-li, pošlu Vám z něho jeden plátek na památku, bude to jaksi výměnou za ta kvítka, co jste mi poslala. Kdybyste byla viděla, jak pečlivě jsem je zavinul do papíru a uložil do notesu! – Žádný profesor botaniky by s nimi nemohl líp nakládat! Až příjdu domů, přilepím ty něžné fialky (myslím, že se nemýlím) nad tu nejzdařilejší Serenádu. Či nechcete? Máte pravdu, rozhodně se musím napřed starat, abych tu nejlepší Serenádku napsal. Bóže můj, já tady nic, ale docela nic neudělám!…Štěstí ještě, že se mohu vymluvit na počasí – pod takovým nebem se útlým serenádovým květům nedaří.

Obsahový komentář
Podle Novákových pochybností o adrese Javůrkové lze soudit, že adresátka již tou dobou mohla být ve Vídni. Protože adresa do Karlovic i Kojetína musela být Novákovi známa, jinak by dosavadní korespondence nemohla být doručována.
Serenádou míní skladbu v H dur jako č. 4 cyklu Za soumraku, označenou v cyklu jako Serenáda II.Cyklus dokončil Novák až po návratu do Prahy.


6.

VN - JJ
Jemnice
– (Kojetín?)
KL (tužkou)
2.IX. 1896

Jemnice 2. září 96 (odpoledne)

Zdržím se zde nejvýše do úterku. Pak jedu do Cerekve a Hradce. Chcete-li mi ještě na venkov psát, učiňte tak nejdéle, abych to tento týden dostal.

Novák

Obsahový komentář
K dalším Novákovým cestám – viz dopis č. 9.


7.

VN-JJ
Třebelovice
– (Kojetín?)
D
3. IX. 1896

3. září/96/ráno

Vstal jsem dnes kupodivu časně. Příčina? Zlaté slunko, které po celý týden marně očekáváme, dnes konečně zářilo na modré, bezoblačné obloze a zvědavě dívá se do ložnice. Spávám teď v bytu podučitelském. Je to nejpůvabnější zátiší v celé školní budově, pokojík neveliký, ale nejútulnější. Oknem révou kol kolem hustě zarostlém vniká mi sem se svěžím ranním vzduchem opojná vůně květin z malé zahrádky před stavením. Zahrádka dle hlavního vchodu do školy na dvě oddělení rozdělená jest vlastně jediným velkým záhonem květinovým. Pestré hlavinky begonií s námahou jen vykukují z bujné resedy, karafiáty závodíce spolu s pestrostí barev zaujaly již výhodnější pozici po krajích záhonu, ale vysoko nad ně vztyčily svoje koruny keře, vlastně stromky růžové, opírající se o štíhlé tyče se skleněnými koulemi, které celovány ranním slunkem, září leskem duhovým…
Rád dívám se oknem do této zahrádky, pozoruji rád, jak vinné hrozny v hustém listě zpola zakryté každým dnem více se nalévají, jak zelená jich barva přechází v rudou a ta zase v temně fialovou. Sem tam již nějaká vosa přiletí trochu si zamlsat, sleduji ji z místa na místo přeletující až kdesi zapadne v tu zeleň malebně vykrojených listů révových. Již ji nevidím a předce se mi zdá, jako bych stále ještě slyšel ten její jednotvárný bzukot. Dávám dobře pozor, ne vosa to není: - Od včerejška hučí mi tak v uších…víte co to je? - - „Velectěný pane Nováku“! To oslovení v prvním zavřeném dopise Vašem nejde mi z hlavy, hučí tam jako vosa v hroznech - - Škoda, že je dnes tak krásně.
V.

Obsahový komentář
V porovnání datace korespondenčního lístku z Jemnice (viz č. 6) a tohoto dopisu plyne, že větou (cit.) „Zdržím se zde nejvýše do úterka“ míní Třebelovice. Z místa datace „Jemnice“ lze spíše usoudit na poštovní razítko.
Pozoruhodná je Novákova poznámka o (cit.) „prvním uzavřeném dopise Vašem…“ Z toho plyne důvodné podezření, že adresátka psala Novákovi asi stručné odpovědi na korespondenčních lístcích.


8.

VN – JJ
Třebelovice
– (Kojetín?)
D
5. IX. 1896

5. září 96

Vrátil jsem se v poledne z procházky domů „kníže Lobanov náhle skonal“, oznamoval mi bratranec čtoucí Národní listy. Zpráva působila na mne mocným dojmem, jemuž dal jsem projev hlubokým mlčením…Bratranec mlčel taky…Vzájemné naše mlčení přerušil můj žaloudek, který byl ostatně v právu: Užívaje krásné nynější pohody, toulám se po celý den venku a zcela přirozeným výsledkem těch potulek je zvýšená chuť k jídlu. „Máme zajíce se smetanovou omáčkou“, oznamuje sestřenice. Zpráva ta vrátila mne k životu, což jsem dal najevo líbezným úsměvem…
Můj žaloudek se smál taky…
Sedím po obědě v bytu podučitelském a hledím do stropu. Napadlo mně, že bych Vám mohl psáti, neboť jsem ve velice příjemné náladě a včera jsem Vám ničeho nenapsal.
Nepsal jsem, protože jsem byl na Bítově. Bítov, to je ta vesnice s hradem na Znojemsku, o čemž jsem Vám již povídal. Vlastně platila moje návštěva tomu druhému hradu, co stojí asi čtvrt hodiny od Bítova. Jmenuje se Cornštein-Hněvkov a to je malebná rozsáhlá zřícenina na lesnatém vrchu kolem dokola ovinutá řekou Dyjí. – Vyšel jsem časně ráno z domu a po osmé hodině byl jsem již u cíle. Celé dopoledne ztrávil jsem na hradě jednak leže na cimbuří a vyhlížeje do kraje, jednak prolézaje všechny kouty toho pamětníka dávných časů…Také jsem se pokusil o kresbu jedné partie hradu – chtěl jsem Vám trochu oplatiti za ty obrázky co jste mi poslala – ale brzy jsem nahlédl, že bych milému Cornšteinu mnoho neposloužil. Doufám, že si utvoříte ve fantasii daleko lepší obraz, než jaký by představovala moje mazanina. Po důkladném obědě nastoupena jest zpáteční cesta spojená s odpočinkem v lese a návštěvou hospody v Došově…Domů jsem dorazil hezky pozdě, což však nevadilo, abych se hnedle ráno zase nepustil do lesa…Jak rozkošné jest ležeti v lese a nemysliti na nic. Tímto heslem svým veden položil jsem se pěkně do hebounkého mechu a myslil na svůj kvintet (který chci teprve psát), což je zrovna tolik jako na nic nemyslet…Pak se mi do toho najednou připletla nějaká Boženka a ta mi ten kvintet nadobro x) a zůstalo jen duetto – ale zato byly mé myšlenky daleko čilejší a zajímavější…ze snu a vzpomínek vyrušili mne náhle tři houbaři. Když jsem se náramně tím pohněván na ně s revolverem vyřítil, shledal jsem tři známé učitele. Srážka skončila tedy nekrvavě a úmluvou, že se dnes ještě sejdeme na Dobré Vodě. Dobrá Voda jest místo poutnické v nevelikém oudolí položené. Je tam kaple s tou dobrou vodou (nikdy jsem ji ještě nezkusil) a pak hospoda. Do té kaple chodívali poutníci jednou za rok, do hospody my dvakrát za týden: ne snad kvůlivá pivu jako protože dobrovodská hospoda je střediskem vůkolní inteligence, tj. P.T. učitelstva a mne. O pivu na Dobré Vodě lze žertem říci, že je právě tak špatné jak ta voda dobrá, ale je to bohužel smutná pravda. Zdejší obyvatelé si na ně zvykli, já však vypiju nejvýš dvě sklenky a to s nadlidským přemáháním a  hrozným ušklíbáním, proto zde na Vaše zdraví (ovšem jen v duchu) ani píti nebudu, poněvadž byste si musela myslet, kdybyste mne viděla pít, že Vám toho zdraví ani moc nepřeju…

x) Nečitelné slovo.

Obsahový komentář
Původní znění Kvintetu pro klavír, 2 housle, violu a violoncello a moll, op. 12 (pův. op. 15) komponoval Novák v době od první poloviny listopadu 1896 do začátku ledna 1897. Viz též další korespondence.


9.

VN – JJ
Třebelovice
– (Kojetín?)
D
7. IX. 1896

7.9.96

Zítra jdu do Kdousova na posvícení. Pozejtří opouštím Třebelovice, navštívím Cerekev a Jindřichův Hradec, ale jenom na krátko, protože chci být v sobotu večer již v Praze, Křemenové ul. 4. Za pozdrav z jezera Královského díky!
Dostala jste mou první zásilku (I.a II.)

Obsahový komentář
„Jezerem Královským“ Novák míní Konigsee v Bavorsku. Horní Cerekev se nachází mezi Jihlavou a Jindřichovým Hradcem.¨


10.

VN – JJ
Praha
– (Kojetín?)
D
Konec září 1896

Má drahá přítelkyně!

Váš lístek z Mauthauzlu jsem obdržel asi hodinu po odeslání svého dopisu – potěšil mne v chmurných mých dnech velice.
Ale dnes, kdy přišla Vaše zpráva, že letos už do Vídně nepřijedete, jsem jako zdrcen. Co se to jen stalo? Tolik otázek mám, že jich ani napsat nemohu!
Musím s Vámi mluvit. Pro Boha Vás prosím, napište mi, pojedete-li do Vídně sama, kdy a kde bychom se sešli. 4. října je v neděli, jel bych bezpochyby v sobotu nočním vlakem, takže bych byl v neděli asi o 8 1/2 hod. ráno ve Vídni. V těchto dnech musím zvědět, bude-li v ten čas Brahms již z letního pobytu nazpět, jinak bych v říjnu nemohl jeti, ačkoliv nevím, co bych si počal, kdybych s Vámi nemohl mluvit. Jsem strašně rozčílen. Což by se ty plány nedaly změnit? Vy sama nechcete do Vídně? Já byl úplně jist, že tam letos ještě budete, protože vím, budete-li doma, že jste pro mne jako ztracena. Pište, prosím, snažně, ale hned! Ani nevíte, jak neskonale Vás mám rád – kdyby měla být lásce tak záhy zasazena smrtící rána, musil bych s ní zahynout. Celý ten čas, co jsem v Praze, trpím hrozně. Starosti hmotné, hlavně o mladšího bratra, úsilovná činnost kompoziční, vzpomínky na nejkrásnější prázdniny, co jsem kdy měl a teď touha po Vás, to vše dohromady postačí, aby se člověk pomátl na rozumu. Také skutečně trpím chronickým bolením hlavy již několik dnů…Jen několik slov útěchy a naděje čekám od Vás, máte mne ještě ráda, nemohla byste předce do Vídně?…Od pozítřka budu horečně očekávat Vaši odpověď.

Váš
Novák – kandidát šílenství.

Obsahový komentář
Novák se pak s Javůrkovou ve Vídni setkal a podle svých Pamětí (s. 89) byl s ní třikrát ve Dvorní opeře, mj. také na tamní premiéře Prodané nevěsty. Velmi důležitá je v Pamětech Novákova poznámka o chronickém kataru Javůrkové, který ji postupně znemožnil povolání profesionální pěvkyně. Přesná data setkání nejsou známa. Jisté je, že k nim došlo po 4. říjnu 1896. S Brahmsem se Novák skutečně setkal a děkoval mu za doporučení svých klavírních cyklů k vydání u Simrocka.


11.

VN – JJ
Praha
– (Vídeň?)
D
Září 1896

Rozmilá slečno Jožo!
Drahá přítelkyně!

Spatřiv adresu Vašeho lístku s rozhlednou, zkoprněl jsem úžasem – tak uctivě a široce mne ještě nikdo netituloval. Při Vašem energickém písmu jest titul „Jeho“ – až do „pan“ dobrých 15 centimetrů dlouhý, což jest od obvyklého stručného „Pan“ zajisté veliký rozdíl.
Jako dobrý známý uhodl jsem hned, že obsah lístku bude jistě neobyčejný, jako filozof konstatoval jsem, že se místo „Jeho Blahorodí“ a „skladatel hudby“ říká Blahorodý pán a skladatel hudební. Toto druhé však jen tak mimochodem připadlo mi na mysl, neboť jsem dostal hrozný strach z Vašeho slavnostně – ironického tónu. Konečně jsem se vzmužil a obrátil lístek…Bože, to se mi ulehčilo, ačkoli se ještě celý třesu…
Uznávaje svoji vinu klesám před Vámi na kolena, upínaje dychtivě zrak na Vaši zachmuřenou tvář, vyjasní-li se.
Žert stranou! Váš lístek mne přivedl do dvojí nálady. Zabolel zpočátku pro trochu příkrý tón, ale při vzpomínce na pisatele potěšil. Vyrozuměl jsem z něho, že Vás mrzí má netečnost – Duša moja, odpusťte, nepsal-li jsem tak často, jak jste očekávala.
Ba přiznám se – ještě bych byl nepsal. Příčina? Chtěl jsem psáti až budu v lepší náladě. Bývám vždy po prázdninách jaksi nesvůj. Venku se dobře mám, utratím všechny peníze a přijedu najednou domů. Příroda pryč, peníze rovněž, čeká práce, čeká zápas s nakladateli. Pracuji rád, ale nerad vyjednávám honorář. S Urbánkem jsem se již také nepohodl a vešel v styk s Otto. Simrock dosud nepsal, ač má tam písně už tři týdny.
Uznáte, doufám, že to může člověka rozčílit. A teď máte řadu nepříjemností v denním životě. Ani nevíte, jak mne například mrzí, že jsem maminku Vaši k nám nepozval (NB moje matka si to velice přála). Učinil jsem tak jednak z ostychu, jednak ze své zbrklosti. Vy třeba jste pokládala moje otálení s psaním za takový zbrklý, urážlivý kousek. Nyní mi snad odpustíte, vyslechnuvše moji omluvu. Kdybych Vám měl tolikrát psáti, kolikrát si na Vás vzpomenu –

Se srdečným pozdravem

Váš Novák

Obsahový komdentář
Novák vydal u FAU Písně op. 4 a Písně op. 8 „Pohádka srdce“ věnované J. Javůrkové. Obojí vyšlo v roce 1896 jako Písně I. a II. V té době zaslal Novák další písňový cyklus Cigánské melodie, op. 14 Simrockovi až po skončení jejich kompozice po 31. lednu 1897. Téhož roku je NS vydal též s německým a anglickým textem. J. Otto vydal I. řadu Písniček na slova lidové poezie moravské v roce 1899.
Novák v té době ještě neměl stálé zaměstnání, byl finančně odvislý od počtu soukromých žáků a honorářů od nakladatelů vedle případných příjmů z vlastní komorní koncertní činnosti.


12.

VN – JJ
Praha
– Vídeň
D
Září 1896


Velectěná slečno!

Doufaje, že Vás tento lístek ve Vídni zastihne, dovoluji si Vám sděliti, že přijedu v sobotu 3. 10. do Vídně představit se Brahmsovi. Rád bych se při té příležitosti podíval na premiéru Prodané nevěsty, ale bojím se, že bych se do divadla asi nedostal, proto bych Vám byl velkým díkem zavázán, kdybyste se mne ujala a sdělila mi, kde bych se s Vámi mohl sejíti. Domnívaje se, že snad neoslyšíte moji prosbu

znamenám se v přátelské úctě Vám oddaný
V. Novák

Obsahový komentář
O návštěvě u Brahmse, kterému předložil své klavírní skladby (byly později na Brahmsovo doporučení vydány u NS) Novák píše v Pamětech na s. 89.
Ve Vídni Novák s Javůrkovou navštívil představení Prodané nevěsty – viz Paměti tamtéž (srovnej dopis č. 10).


13.

VN – JJ
Praha – Vídeň
D
2. XI. 1896

2. 11. 1896


Die Haide ist…

Je tomu zrovna měsíc, co jsem odjel do Vídně. Myšlenek mnoho vířilo mi hlavou a měl jsem dosti času za té noční jízdy se jimi obírati – však ve všech táž nálada, stísněná, neurčitá, mrazivý chlad – jak v té noci nevlídný. A když i tma venku se rozptýlila, v mé duši zůstaly stále ty stíny… Po návštěvě u Brahmse se poněkud vyjasnilo – starosti zastihnu-li jej doma a jak to vůbec dopadne, šťastně zažehnány – nyní Vám mohu dokonce sděliti, že jsem pořídil daleko líp, než-li jsem se sám domníval. Brahmsovi se totiž moje klavírní věci patrně zalíbily, protože je doporučil k Simrockovi a ten mi už také psal…
Bohužel méně uspokojivě vyřízena druhá záležitost, vlastně hlavní věc, pro kterou jsem do Vídně jel – na návštěvu u Brahmse propadl sem x) hledaje vůbec záminku, abych se mohl s Vámi sejíti. Vyjasnilo se ovšem také – ale nebylo to slunko, které proniká ranními mlhami a v jehož paprscích vše znova ožije a rozkvétá – byl to blesk, který ozářil tu temnotu svým pronikavým svitem a porazil, zničil všechny iluse, sny a naděje…odejel jsem v úplné rezignaci…Rána bolí a bylo by pošetilé nějaké mírnění a konejšení – ta se v těch několika dnech nezhojí – a v měsících ne. Ba vím, že o příštích prázdninách rozjitří se nanovo vzpomínkami – rozhodně do Karlovic bych jeti nemohl. Ty vzpomínky! Zalétne-li v mou unavenou duši některá z těch krásných dob prázdninových, je mi hned mnohem hůř – proto se jim vyhýbám, jak mohu. Myslívám-li na Vás, zaměstnávám se vždy sl. Javůrkovou budoucností. Na ty chvíle ve Vaší rozkošné společnosti v Karlovicích jsem a budu Vám povděčným, dokud jen trochu budu věřit poesii života a za ně chci Vám vždy zůstati přítelem, dokud jen trochu bude dle mých názorů přátelství možno. Jako „přítele“ tedy velice by mne zajímalo a upřímně těšilo, kdybyste mi napsala něco o svém nynějším životě a zejména o plánech do budoucnosti. Doufám, že to nebudete považovati za nemístnou zvědavost. Pozoroval jsem ve Vídni, jak se ve Vás vzbouřila ta divadelní krev a to mne nutilo přemýšlet. Můj náhled o divadelním živobytí není Vám neznám, rád bych jen slyšel mluvit Vás. A teď odpusťte, že tak po seriosních věcech přicházím s takovou hloupostí, ale nemohu si pomoci…
Prof Jiránek by rád zahrál Simrockovi některé klavírní věci, pojede začátkem prosince s kvartetisty do Berlína a říkal mně o Amoroso. Nemohu jinak než souhlasiti s tak laskavou a ochotnou nabídkou, ačkoliv nemíním prozatím vydati více než nejvýš dva sešity. Nezlobte se!

Se srdečným pozdravem Váš
Novák

Rukypolíbení milostpaní.

x) Nečitelné slovo.

Obsahový komentář
Na doporučení Brahmsovo vydal NS Novákovy klavírní cykly roku 1896: Vzpomínky, Barkaroly, Eklogy, předtím v roce 1895 Serenády, v roce 1896 tytéž v druhém vydání, v roce 1897 pak cyklus Za soumraku.
Tento dopis je v souboru zachovaných pramenů s Javůrkovou neklamným důkazem odmítnutí Novákova záměru si získat Javůrkovou pro manželství. Že Novák tento vztah myslel životně vážně, dokazuje jeho poznámka v Pamětech na s. 88.
Prof. Josef Jiránek, u něhož i po absolutoriu skladby v roce 1892 setrval Novák ve výuce klavíru až do roku 1896, rád hrával veřejně Novákovy klavírní skladby. Amoroso je pak třetí finální částí klavírního cyklu Vzpomínky. Zmínka o „kvartetistech“ se týká „Českého kvarteta“.


14.

VN - JJ
Praha – Vídeň
D

Asi 2. pol. listopadu 1896

Velectěná slečno!

S radostí vyhovuji Vašemu přání, jenom Vás pro Boha prosím: dejte na „ně“ dobrý pozor, protože mám jen ten jediný exemplář! Dal bych hned si pro jistotu celý cyklus opsat – ale tím by se zásilka zdržela. Domů jsem přijel včera večer, kde mne již oba lístky očekávaly. Ten od Vrbaty mne velice rozesmál a potěšil, druhý lístek méně, protože jsem se z něho pramálo dozvěděl a přece bych si tak přál nějaké určitější zprávy. Dojmy – zkrátka něco – co se ani tak nedá definovat. Přece jste četla moje dopisy? Kdybyste denně jen několik řádek napsala…

Obsahový komentář
Z dopisu není jednoznačně jasné, který autograf Novák Javůrkové zaslal. Zdali Amoroso z cyklu Vzpomínek či písňový cyklus Pohádka srdce, op. 8 jí věnovaný.


15.

VN - JJ
Praha – Vídeň
D
prosinec 1896

Má rozmilá přítelkyně!

Ty písně ještě pořád nemám, saisona je v plném proudu – zdrželo se to. Od Simrocka jsem už všechny sešity obdržel. Zasílám Vám k výslovné Vaší žádosti Amoroso psané a sešit Barcarol, myslím, že Vás budou též zajímat, zejména II. a IV., které jsem Vám hrál tuším jen ve Frýdku.
Jsem teď velice zaměstnán svým kvintetem…Musím psát všechny hlasy, dělat znaménka, poznámky atd…má být vše do Vánoc hotovo, už se těším až to budu mít s krku. Jinak se na ten koncert těším (zvlášť, uvidím-li Vás) protože jsem se svou prací dosti spokojen, je to rozhodně má nejlepší komorní skladba. Spěchám zas ku své práci, budu dnes dělat značky do II. věty, o které jsem Vám jednou psal. Písně zašlu příští týden s vánoční gratulací.

Srdečně Vás zdraví Váš
Novák

Obsahový komentář
Novák má zřejmě na mysli cyklus písní Pohádka srdce, op. 8, který , jak vysvítá z dopisu, vydal v Praze FAU na sklonku roku 1896. Od NS pak obdržel výtisky zmíněných klavírních cyklů. Vyšly též Barkaroly, které zasílá adresátce, a rukopis Amorosa. Javůrková kromě zpěvu ovládala hru na klavír a housle. Nelze však říci, v jakém stupni vyspělosti.

16.

VN – JJ
Praha – Vídeň
D
11. XII. 1896

Píši Vám v největším spěchu ještě jednou. Prosím, pošlete mi Amoroso, obratem pošty: x) potřebuji ho nesmírně. Simrock psal od té doby již dvakrát, jednou mně a jednou Jiránkovi, je netrpěliv, chce vydati ještě před Vánocemi několik sešitů najednou, záleží od toho mnoho, každý den je důležitý. Možná, že ty noty od Vás přijdou zítra, pak odpusťte, ale musil jserm Vám psát pro jistotu.

Se srdečným pozdravem
Novák

x) Příslušná slova jsou v dopise podtržena.


17.

VN – JJ
Praha – (Vídeň?)
D
11. XII. 1896

11. 12. 1896 v noci

Velectěná slečno!

Včera odeslal jsem Vám dopis napsaný hned po obdržení Vašeho listu ve svrchovaném rozčílení: x) nemohl jsem si obsah Vašeho dopisu vykládat jinak, než jako vypovězení přátelství. Dnes jsem se tím svěřil příteli Vrbatovi a ten k mému úžasu projevil náhled zcela jiný, tím však uvrhl mne do mučivých pochybností. Mýlil-li jsem se a měl-li list Váš býti jen výčitkou (ovšem příliš krutou), proč nepíši – pro Boha Vás prosím, odpusťte mi, protože pak jednal jsem nerozvážně, brutálně a musím mít jen to přání, abyste mé šílené jednání omluvila a ten list mi zaslala ke zničení. Uznávám, že to bylo ode mne nezdvořilé, že jsem se nepoděkoval hned – ale chtěl jsem tak učiniti právě těmi písněmi. Ty nešťastné písně! Spoléhal jsem na Urbánka, že je dostanu v pondělí, proto jsem dříve nepsal. Odpouštíte-li, zašlete mi ten dopis, jinak bych si netroufal něco Vám zaslati. Na omluvu stran toho kvapného listu o Amoroso sděluji, že jsem ho tehdy nutně potřeboval, nemaje čitelnějšího exempláře. Teď mohu Vám poslati ten, co jste měla, nebo originál nebo tištěný cyklus, který vyjde za pár dní u Simrocka. Jen se nehoršete, ublížil-li jsem Vám – psal jsem ten dopis z upřímné lítosti, že mne žádáte o ty fotografie.

Ruce Vám líbá Váš oddaný
Novák

x) Příslušná slova jsou v dopise podtržena.


18.

VN – JJ
Praha
– (Kojetín?)
D
23. XII. 1896

23.12. 1896


Drahá přítelkyně!

Chápu se péra dnes, činím tak z odůvodněné opatrnosti: zítra přijede Reissig a tu vím předobře, že nebudu mít ani jeden večer volný – stávalo se tak aspoň každé svátky. Přejete mi veselé vánoce a nakreslila jste sklenku tomášského. Kdybyste chtěla vystihnout celou naši sváteční činnost, musila byste přidati ještě Mahulíka, Donáta a jiné, jimž činíváme pilné návštěvy. Předmětem našich hovorů bude letos hlavně ten koncert, který se má konat 9. ledna. Po svátcích budu musit zasednout ke klavírnímu partu, který je dost nesnadný. Píšete, že se nikdy nemůžete odměnit za ty noty, jak byste si přála. Nenahlížím proč. Věřte, že mne to těší dvojnásob, způsobil-li jsem Vám radost. Minulé prázdniny byly krásnou pohádkou mého srdce a ty písně trvalou upomínkou na ně. Můj nynější život je zak zoufale fádní a ztrnulý, že jen těm vzpomínkám a trochu té skladbě děkuji za jasnější okamžiky. Proto jsou mi ty vzpomínky tak drahé, proto jim dávám výraz ve svých komposicích. Právě tím jsou mi ty dvě novější Serenády mnohem milejší, protože první cyklus jest výtvorem šťastné inspirace, ty pozdější však jsou květy, jež vypučejí zrovna ze srdce. Zrovna tak je to s těmi variacemi z kvinteta. Věřte, že jen proto už bych si přál, abyste je slyšela – tak rád bych Vám těmi notami vyslovil, co se dělo v mém nitru v onom hrozném čase. A kdyby se mi podařilo vzbuditi ohlas těch dojmů, které jsem zažil já, bylo by to pro mne tou nejmilejší odměnou.

Veselé Vánoce a šťastný nový rok!
Srdečně Vás zdraví Váš upřímný
přítel
Novák

Obsahový komentář
První provedení klavírního kvintetu a moll se konalo v Brně na II. Večeru pro komorní hudbu nikoli 9. ledna 1897, jak píše Novák, ale až 21. března 1897 v obsazení: Vít. Novák – klavír, Rudolf Reissig, František Zelinka – housle, Method Ryšánek – viola a Jan Burian – violoncello.
Zmínka o Serenádách se týká dvou posledních částí cyklu Za soumraku. Novák ovšem neopomene připomenout velké vnitřní zaujetí II. větou kvintetu Andante, která je variacemi na staročeskou milostnou píseň z 15. století.


19.

VN – JJ
Praha
– (Vídeň? Kojetín?)
D
12. I. 1897

12. 1. 97

Drahá přítelkyně!

Dnes jsem se zase jednou upřímně zasmál. Psal mi Reissig, jak cvičí se svými spoluhráči můj kvintet, hrají prý s náramným nadšením, škoda, že jen ve třech! Stal se totiž Reissigovi malheur, že mu čelista pro jakési intriky odřekl. Podařilo se mu sice sjednati i skvělou náhradu v p. Burianovi z Prahy, ale protože ten je vázán hodinami na konservatoři, bylo nutno koncert odložiti. Tak mi Reissig sděluje, dojde k němu začátkem února. Těším se na to – budu alespoň na den vyburcován z toho všedního zoufale jednotvárného života zasmušilého jako ty nynější mlhavé dni.
„Die Welt ist so tod, sie war einst so schon“, slyšívám v duchu tak často, když se tak za večera ubírám obvyklou svojí procházkou sám a sám…Když mi Reissig svěřil, že Vás požádal o spoluúčinkování ve svém koncertu, byl jsem překvapen – za to byl on sám tím více překvapen Vaším odřeknutím, kterého neočekával. Byl jsem v té záležitosti docela neutrální, ale přece bych rád věděl, proč jste mu odřekla. Co dělá zpěv? Ustoupil již úplně povinnostem hospodyňky? Myslívám na Vás tak často a přece mnohé jest mi ještě záhadou. Cítím, že bych upadl do sentimentálního tónu, proto raději skončím a přeji Vám hodně veselý masopust.

S upřímným pozdravem Váš
Novák


20.

VN – JJ
Praha – Vídeň
D
21. I. 1897

21. ledna 1897

Rozmilá přítelkyně!

Dušinko, nezlobte se, ale ten dopis Vám nepošlu.Svůj list jsem žádal zpět, protože jsem Vám v něm ublížil, proto jsem jej musel zničit; Ve Vašich řádcích však není ničeho, co by se mne bylo nemile dotknulo. To se rozumí, že jsem po obdržení Vašeho stručného lístku ještě jednou velice pozorně pročetl ten „záhadný“ dopis a tu jsem nabyl přesvědčení, že jen ta poznámka o Reissigovi Vás asi mrzí, ale tu zase mně mrzí opravdu, že mně tak málo důvěřujete. Snad si nemyslíte, že se o tom Reissigovi zmíním, nebo snad dokonce, že někomu dovoluji prohlížet Vaše dopisy. „Máte-li mne trochu rád…“ – právě protože ano a že jest mi ten dopis tak milý, nerad bych se s ním rozloučil. Vyřídil jsem Šnáblovi co se ho týkalo – seděli jsme zrovna u Donáta. Milý Šnábl se zadumal a pak zcela rozšafně začal uvažovat, kterého ze svých miláčků by Vám tak věnoval. Rozhodl se pro čínského slavíka, ale hned podotknul, že byste ho musela krmit moučnými červy. Řekl jsem mu, že se Vás na to přeptám.
Jak jste se bavila v Brně? Vzpomínal jsem na Vás, pročítaje v kavárně Lidové Noviny, kde byla ohlášena pohostinská hra Ptákova v Daliboru a v Pikové dámě. Pěkná opera, Piková dáma? Neměla jste chuť si taky zahrát jednu partii v posledním obraze?
Ještě jednou prosím: Nezlobte se, že ten dopis nezasílám. Líbám zkroušeně Vaše ruce a poroučím se Vám
se srdečným pozdravem
Váš Novák.


21.

VN – JJ
Praha – Vídeň
D
3. II. 1897

3. února 1897

Drahá přítelkyně!

Při čtení Vašeho posledního dopisu mně bylo až ouzko – tak jste se rozhorlila, že jsem Reissigovi ukázal ty fotografie!
Věru, že jsem to nepovažoval za žádnou tanost, zejména proto, že Reissig už o tom věděl.
Vypravoval mi totiž (o tom jste mi napsala), že se s Vámi setkal v Brně o Besedním koncertě, že se dáte v Brně fotografovat a že má jednu „Mignon“ slíbenou – a beze všeho mne požádal, abych mu ukázal ty Vaše fotografie.
K tomu se zkroušeně přiznávám: vyslovil jsem se, že by mně byly „civilní“ obrázky milejší – ale v tom náhledu jsem už nenapravitelný.
Ovšem to mne samého dohřálo – vynahradím mu to – jak se sejdeme! Prozatím Vás snažně prosím, ponechte mi jej, upomíná mne na tak krásné chvíle a již proto zůstane mi milejším, třeba nebyl tak zdvořilý. Svoji fotografii nezůstanu Vám dlužen, jen co se odhodlám jít i k fotografovi.
Působí mi to vždy nemalé rozpaky a celkem to považuji u pánů za náramnou zbytečnost. Od maturity jsem se nedal „oblejsknout“ až o Národopisné výstavě, kdy jsem byl hud. odborem o podobiznu požádán, teď ale to budu muset udělat dříve, abych si Vás nadobro nepohněval.
Tak, Vám v Brně ubližoval, ten zatrolenej Reissig! Jen se divím, že jste si to nechala líbit – dáma tak energická! Pamatuji se dobře jak jste mu v Karlovicích po prohrané partii dámy hodila šachovnici na hlavu – a což tam u vody na louce, jak na nás lítaly Vaše sametové střevíčky – nebudu raději dál vzpomínat – srdce by mne rozbolelo…
Ty klavírní kousky tady mají v několika hudebních závodech, protože jdou velice slušně na odbyt.

Srdečně Vás zdraví
Vít. Novák

Obsahový komentář
Jedná se patrně o snímek Javůrkové v roli Mignon v Thomasově opeře, kterou zpívala ve Vídni.
Z dopisů roku 1897 lze pozorovat změny Novákova emocionálního rozpoložení vůči Javůrkové. Sice podstata touhy nezmizela, tu ostatně probudila Javůrková z několika marně dosažitelných žen u Nováka natrvalo, ale tón dopisů se postupně proměňuje v přátelství muže vyrovnávajícího se se zklamanými nadějemi.


22.

VN – JJ
Praha
– (Vídeň?)
D
20. II. 1897

20. února 1897

Rozmilá sl. Boženko!

Musím se přiznati, že každý Váš dopis otvírám s prazvláštním pocitem. Datuje se to od toho listu s podobiznami – překvapení jedno za druhým!
Také poslední řádky mne překvapily a dodávám hned – velice nemile. Jedu do Brna kvintet zahrát, především – Vám a Vy tam budete scházet: mrzí mne to již teď a možná, že mi to v Brně nadobro pokazí náladu.
Neméně nemilé je to, protože jsem si přál pohovořiti s Vámi o všeličems – co bych nerad psal, jednak proto, že by takový dopis nabyl rozměrů povážlivých, jednak proto, že by leccos mohlo být nesprávně vykládáno. To jsou věci, týkající se přímo mne. Ovšem připadly mně ještě jiné různé myšlenky při zprávě o odjezdu do Abazzie, na příklad, proč tam jedete? Hlas, divadlo atd. – že ano? Dušinko, nedivím se Vám pranic, že Vás ta touha po divadle stále pronásleduje – přemýšlel jsem tak často o Vaší situaci a nakonec dospěl k témuž výsledku jako Vy sama: Vy musíte k divadlu – ať už pro vavříny nebo pro zklamání.
Myslím, že jedině toto druhé by bylo sto Vás vyhodit a přivést Vás na jiné, zdravější (dle mého názoru) myšlenky. To píšu já, důsledný odpůrce divadelníků, ale upřímný Váš přítel.
Lituji srdečně, že si o tom nebudu moci s Vámi promluvit – „člověk míní, tatínek(?)mění…“ Vzpomeňte si na mne 14. března.

Srdečný pozdrav Vám zasílá
opravdový přítel Novák

Obsahový komentář
Především zůstává nevysvětlitelné oslovení adresátky. Má být změna jména alegorií? (Totéž viz dopis č. 8). Text dopisu ovšem ještě tají některé zcela vnitřní potřeby se s adresátkou setkat, ať již z jakýchkoli důvodů. V poměru touhy Javůrkové po divadelní kariéře se ovšem Novák vyslovuje s pochybnostmi. O zdravotních potížích musel nutně již vědět. Snad proto naráží i na možné zklamání, které adeptku kariéry může u divadla potkat. Překvapuje Novákův postoj jako „odpůrce divadelníků“, s nimiž např. jako skladatel nemohl mít v té době ještě vůbec žádné zkušenosti!
V opise dopisu též nejasně vyznívá věta „člověk míní, tatínek (?) mění.“ Otec Javůrkové tedy byl nebo nebyl nadšený tíhnutím dcery k opeře? Tato pochybnost vysvítá tím více, že je nutno pracovat s pramenem až sekundární povahy.
Naráží-li Novák na datum 14. března 1897, pak tím není toto vysvětleno. Jestliže by psal o své účasti v kvintetu v Brně, pak by to bylo předčasné, neboť premiéra se konala až 21. března. Lze pochybovat o tom, že by autor jako pianista měl obavy z pouhé zkoušky na tuto skladbu byť s nesporně náročným klavírním partem.


23.

VN – JJ
Praha
- ?
D
15. III. 1897

15. března 1897

Drahá přítelkyně!

Předstupuji dnes před Vás slavnostně vzrušen s gratulací k vynikajícímu dni Vašich jmenin. Začínám hezky vážně, dojemně – najednou mi schází nějaký vhodný výraz, hledám ho, hledám, ale už se pletu a teď jsem uvázl nadobro. Nejsem řečníkem. Přeji Vám zajisté od srdce všeho dobrého, a u Vás toho není právě málo. Ale raději bych Vám to pověděl vřelým stiskem ruky nežli sebekrásnějšími slovy: Žel, že zůstává jen při tom přání. Na výlet do Opatie nelze mi ani pomysleti, a to z nejedné příčiny. – Cenu jsem sice dostal, v lednu již, ale mám na starosti téměř veškeré finance rodinné; nebudu se o tom rozepisovati – řeknu jen, že jsem si podržel pro sebe z celých 400 zlatých sotva desetinu. To je tedy fysická nemožnost. Morálně pak jsem vázán pracovati, bez toho při svém kriticismu a odvislosti na náladě toho nenapíšu za rok mnoho. K oddechu a zotavení jsou letní prázdniny dost dlouhé.
Místo do Opatie pojedu tuto sobotu do Brna. V neděli je ten koncert.
Ruce Vám líbá a příjemnou zábavu přeje
Váš Novák

Milostivé paní matce dovolujis i vyslovit rovněž své uctivé blahopřání.

Obsahový komentář
Jelikož neznáme dopisy J. Javůrkové V. Novákovi, musíme si pracně domýšlet jejich obsah. Můžeme se tak domnívat, že by Javůrková lákala Nováka k pobytu v Opatii? Novákovo zdůvodnění není také zcela bez pochybností. Vynecháme-li jeho pracovní povinnosti, pak se jeví otázka ceny ve výši 400 zlatých též nejasná. Tak hodnotnou cenu nemohl dostat v lednu 1897. V Pamětech (s. 94) píše Novák o jiné částce 500 marek, které dostal od NS za Tři české tance.
Dále je dopis vzácným přiznáním romantické dávky autorova tvůrčího „autobiografického“subjektivismu.
První provedení původní verze klavírního kvintetu a moll se uskutečnilo 21. března 1897 v Brně na II. Večeru pro komorní hudbu (V. Novák – klavír, R. Reissig, F. Zelinka – housle, M. Ryšánek – viola, J. Burian – violoncello).


24.

VN – JJ
Praha – Opatija
D
23. III. 1897


23. března 1897

Drahá přítelkyně!

Především dovolte, abych zulíbal Vaše prstíky, každý zvlášť, které si daly asi nemalou práci s tou vavřínovou trofejí. Obdržel jsem ji od Reissiga téměř před odjezdem, chudák zapomněl pro nejrozmanitější starosti a rozčílení odevzdati mně ji dle Vašeho přání v den koncertu.
Byl jsem tomu skoro rád, protože myslím, že by mne to bylo spíše bolelo než těšilo.
Kvintet se totiž všeobecně líbil a zejména Variace, ty variace, kterými jsem právě Vám tolik chtěl pověděti; každý kdokoli mi gratuloval, především o nich mluvil a přece nikdo z těch lidí nevěděl, v jak těžkých dnech byly napsány.
Ostatně nezměnilo se od té doby mnoho, třeba by ta bouře nezuřila tak divoce; těžká melancholie, do které tak těžko upadám, není o nic lepší. Ale nechci Vám kazit náladu v tom přímořském ráji – tam asi takových řečí neslýcháte. Bavíte se tuším dobře? Pobyt jsem měl v Brně velice příjemný – jsem dnes první večer zase doma, není divu, že se mi trochu stýská. Budu se už od nynějška těšit na prázdniny, seznámil jsem se s ředitelem Janáčkem a smluvili jsme se, že s nimi pojedu na nějaký čas na Hukvaldy. Rád bych vnikl do ducha lidové hudby moravské a v tom ohledu si nemohu přáti lepšího znalce a rádce. Jen se obávám, nebude-li mi příliš teskno v tom kraji, kde jsem loni zažil jeden z nejkrásnějších dnů svého života.

Srdečně Vás zdraví
Váš Novk

Obsahový komentář
Novák informuje o brněnské premiéře Kvintetu a moll a neopomíná zdůraznit subjektivní momenty při kompozici druhé variační věty na téma české milostné písně z 15. století.
Vedle emocionálních vzpomínek též na prázdniny uplynulého roku ve Velkých Karlovicích oznamuje seznámení s Leošem Janáčkem v Brně, s nímž se domluvil na prázdninové cestě na Hukvaldy. Ta se uskutečnila od 18. srpna 1897 (viz Paměti, s. 92, 93).


25.

VN – JJ
Praha – Vídeň
D
25. III. 1897

V Praze 25/3.1897

Má rozmilá přítelkyně!

Hloupnu. Sedím, hledím ztrnule na Váš dopis, koušu konec násadky, podpírám rozpálenou hlavu oběma rukama – jak je těžká!- a přece v ní nic není, nic, ani jediné myšlenky. Ráno dostal jsem Vaše psaní, adresa kaligrafická, obsah vyčítavě žalobný – Proč? Nevím…inu hloupnu…V době mé nejvyšší zamilovanosti psával jsem tak často, tomu nebohému papíru bylo snášeti tak mnohý láskyplný nesmysl. Ta doba divokých bouří a slastného opojení minula, přišel život v tiché rezignaci, milých i teskných vzpomínkách. Píšu již mnohem, mnohem řídčeji (žel jen, že ne chytřeji).
Myslil jsem si: Až vyjdou ty nové písničky, pošleš jí slíbený sešit s provázejícím dopisem, bude k tomu vhodná příležitost. Ale na ten nešťastný svátek jsem zapomněl nadobro. Do kalendáře se jakživ nepodívám, sám svátek neslavím a ku jmeninám svých ctěných i milých přátel chovám se hříšnou netečností. Ovšem den svatého Josefa i mne z netečnosti vyburcuje, neboť nemůže člověku ujíti ten ruch a shon před slavným tím dnem.
Pátrám v hlavě zpukřelé s úzkostí, kdo z přátel mých je nositelem jména populárního toho světce. S úzkostí, protože jistě na někoho zapomenu. Konečně nesu na poštu čtyry psaní a pět navštívenek. Na schodech potkám naši hubatou domovnici – jen aby to nebylo zlé znamení! Bylo. Teprve u poštovní schránky vzpomněl jsem na Vás, na Jóžu Úprku a Josefa Suka dokonce až v den sváteční. Honem pohlednici sem „Srdečné blahopřání“ cestuje do Vídně k naší lítosti a mrzutosti. Proč? Hloupnu. To jediné, co mne napadá jest, že se asi cítíte tuze opuštěnou, když si přejete písemných styků s osobností ještě osamělejší.
Zprávy, které bych Vám o letošních svých osudech měl podati, jsou tak neveselé, že vzpomínaje jich, znovu zakouším pocit trpkosti. Týkají se bolestné otázky finanční – bohužel, protože jsou úspěchy hmotné dnes právě tak důležité jako úspěchy mravní. Když například Simrock řekne, že by písničky tiskl ale bez honoráře (protože ho překlad moc stojí), je to jen poloviční úspěch – a když mi odeprou státní cenu, ne z důvodu na talent – ten uznávají, ale proto, že jsem už cenu vícekrát dostal – není to ani poloviční úspěch, je to prostě k zlosti. Škoda mluvit, skončím raději, beztoho nezbývá na další místa.
K tomu dovolím si odpověděti v dopise příštím.
Přeje Vám veselých svátků – jsem s přátelským pozdravem
Váš Novák

Obsahový komentář
Hovoří-li Novák o „písničkách“, pak má na mysli pravděpodobně Cigánské melodie, které NS vydal roku 1897 též s německým a anglickým překladem. Písničky na slova lidové poezie moravské, řad I. a II., op. 16, 17 vznikaly až od poloviny října téhož roku. Otázka honoráře od NS není dále známa.


26.

VN – JJ
Praha – Vídeň
D
16. V. 1897

16. května 1897

Drahá přítelkyně!

Především prosím nezlobte se, že jsem tak dlouho nepsal – vždyť jsem ani nevěděl, kam dopis odeslat. Doufám, že jste moji zprávu o brněnskm koncertě dostala (psal jsem hned prvý den po návratu domů), od té doby jsem opravdu neměl nač odpovědět.
Přátelská služba, kterou jste prokázala mým skladbám ve Vídni mne upřímně dojala. Kdybych jen též já mohl něco pro Vás udělat! Snad – až sem přijedete zpívat…
Kvintet zadal jsem o cenu do zdejšího komorního spolku; k rozhodnutí dojde až někdy na konci toho r. Pak se bude hrát v Komorním spolku a nerozejdu-li se do té doby se Simrockem, dám ho potom hnedle tisknout i se čtyřruční úpravou. Možná, že ho bude hrát České kvartetto s prof. Jiránkem v Berlíně nebo ve Vídni, nemohu ho tedy dříve nikomu zadat.
Ze zmínky o Simrockovi uhodnete, že poměr mezi mnou a ním není právě nejlepší, vyměnili jsme dva dosti ostré dopisy a čekám teď jeho odpověď, až se vrátí z Karlových Varů.
K tomu konfliktu došlo pro honorář za nový sešit klavírních kousků, který jsem mu nedávno poslal.
Věru upřímně toužím už po prázdninách, abych se zas na čas všech těch starostí zbavil, za ten letošní rok se mnoho mračen a bouří přehnalo nad mojí hlavou.
A Vám, jak se vede? Ten katarh jste nadobro v Opatii zažehnala, jak jsem slyšel od p. Emila (Javůrka), hlas prý máte jako dřív a s ním i touha pod divadle taky jako dřív.
Budete vidět, že dojde na má slova. Jak jste se jen mohla zlobit na mne proto, co jsem řekl p. Emilovi?
Se srdečným pozdravem a v přátelské úctě
Vám oddaný
Novák

Obsahový komentář
Bohužel není známo, které Novákovy skladby se Javůrková ve Vídni snažila uplatnit. Pokud jde o zmínku o klavírním kvintetu a moll, tak NS vydal přepracované znění díla z roku 1897 v roce 1904. Klavírní výtah vypracoval Roman Veselý a NS jej vydal v roce 1911.
První verzi díla v Praze provedl Josef Jiránek s Českým kvartetem až 22. ledna 1898 v Českém spolku pro komorní hudbu, druhé znění mělo premiéru až 26. dubna 1905 tamtéž. (M. Bettelheimová-Timoniová a České kvarteto).
Z další Novákovy poznámky není zcela jasné, jaké „klavírní kousky“ má Novák na mysli, ale ze série těchto cyklů vydaných u NS: Vzpomínky, Serenády, Barkaroly a Eklogy byl cyklus Za soumraku zkomponován jako poslední ještěš na podzim 1896. (Srov. Paměti, s. 89 - prvé tři sešity byly Vzpomínky, Barkaroly a Eklogy, neboť první vydání Serenád vydal NS již roku 1895, v roce 1896 vyšlo druhé vydání tamtéž).


27.

VN – JJ
Praha
– (Stará Říše?)
D
28. VI. 1897

V Praze 28/6.1897

Drahá přítelkyně!

Píšu jen ve spěchu, aby Vás tyto řádky zastihly ještě doma. Rovněž já chci odjeti 1. července na prázdniny a to nejprve do Třebíče k dobrému známému. Kam potom, to má vyjednat Reissig – rozhodně na několik týdnů kvůli seznámení se s hudci někam na Hukvaldy nebo do Velké! Také mi psal Reissig o nějakém čarovném zákoutí na českomoravských hranicích – Vír (nebo Výr) se to jmenuje, odkud prý není daleko do Kunštátu – slyšel jsem od Emila, že tam ztrávíte prázdniny.
Ostatně doufám najisto, že se s Vámi sejdu ještě dřív, zdržíte-li se nějaký čas ve Staré Říši.

V přátelské úctě Vám oddaný
Novák

Obsahový komentář
S Janáčkem a přáteli Reissigem, Anderlem a jedním z bratří Josefy Javůrkové (není známo, s kterým) navštívil Novák Hukvaldy poprvé 18. srpna 1897 (viz Paměti, s. 92, 93).
Velkou nad Veličkou navštívil až na podzim toho roku po návštěvě Joži Úprky v Hroznové Lhotě na „císařských hodech“. Ve Velké se seznámil s Martinem Zemanem, folkloristou – sběratelem lidových písní a v Javorníku slyšel místní muziku Pavla Trna (blíže tamtéž).
Zdali Novák byl téhož roku ve Víru (na řece Svratce – dnešní Vírská přehrada na Vysočině) není známo.


28.

VN – JJ
Praha – Vídeň
D
28. VI. 1897

V Praze 28/6.1897

Drahá přítelkyně!

Srdečný dík za laskavý Váš dopis. Píši Vám ve spěchu a prosím rovněž o odpověď obratem, jste-li ještě ve Vídni, a kde bychom se mojli sejíti. Odjíždím totiž – nepřihodí-li se nic nepředvídaného – v sobotu ráno do Brna, kde bych rád mluvil s jistým spisovatelem o libretu. Odtud v neděli ráno rychlíkem do Vídně, kam mám v 7 hodin doraziti. Odpoledne chci udělat návštěvu Dr Mandyczewskému. Bydlí III. Beatrixgasse – to není daleko od Vás, který mi tyto dni psal náramně pěkné psaní, v němž mne žádal o moje písničky. Mám ve Vídni dvě známé: Vás a tetu. Je to sice černý nevděk k příbuzenstvu – ale Vaše společnost je mi milejší. Napíši tedy tetě, že k nim navečer přijdu – ale s Vámi bych se setkal co možná nejříve. Je-li Vám možno, čekal bych Vás někde v blízkosti státního nádraží, naznačte mi kavárnu nebo jiné místo, kufr si zatím dám do šatny. Jedu totiž z Vídně v pondělí odpoledne k strýci do Uher jižní drahou, kde se asi přes červenec zdržím, pak na Slovácko.

Srdečně zdraví a o bezodkladnou odpověď prosí
Váš Novák

Obsahový komentář
Z Novákových pramenů ani literatury není známo, s kým v Brně Novák hovořil o libretu (patrně k nějaké zamýšlené opeře). O operách hovořil Novák s přítelem Boleslavem Schnabelem-Kalenským v Praze již v roce 1895 koncem února. Padly zmínky o Zvíkovském rarášku a Noci na Karlštejně – což jak známo z dalšího Novákova vývoje se uskutečnilo až v letech 1. světové války.
V roce 1900 Schnabel-Kalenský ve svém deníku píše o Novákově úmyslu komponovat operu „Honza“ na námět pohádky zpracované P. Karlem Dostálem – Lutinovem. Novák i přes naléhání libretisty od kompozice upustil. Právě tak Janáček, který dokonce v roce 1905 s kompozicí opery započal!
Dr. Eusebius Mandyczewski byl tajemníkem Vídeňského spolku přátel hudby, který měl velký vliv na vídeňský koncertní provoz. Sehrál nejednu pozitivní úlohu v propagaci Nováka ve Vídni, později v pozadí Novákovy smlouvy s Univerzální edicí o vydávání děl od r. 1910 a ve snahách získat Nováka pro profesuru na Vídeňské akademii hudby a herectví od roku 1912, což Novák z různých důvodů odmítl (srov. Korespondence VN s Universal Edition).
O pobytu u strýce v Uhrách u Šoproně se Novák toho roku nezmiňuje.Pokud se tato návštěva uskutečnila, což je pravděpodobné, tak někdy mezi koncem června a v první polovině července 1897.
Z obou dopisů datovaných shodně není známo, zda a kde se Novák s Javůrkvovou setkal.


29.

VN – JJ
Velké Karlovice – Kunštát
D
Nedatováno (asi červenec- srpen 1897, 1898?)

Ve Velkých Karlovicích – za krásného smavého dne z bezmračné z jasně modré oblohy se zlaté slunko usmívá na ten boží svět vesele a to hlavní – stále. Takových dnů jako je dnešní, máme tady, má drahá přítelkyně, celou, nepřetržitou řadu! Nechci to počasí přechváliti ze strachu, aby se snad neobrátilo a neukázalo nám tu druhou, od předloňska známou, věčně zakaboněnou a uplakanou tvář, ale doposud se chovalo vzorně. Pobyt ve zdejší přírodě je skutečně rozkošný, ať na vysokých kopcích, odkud stále jiný, ale vždy krásný a zajímavý pohled, ať v zadumaných a ztemnělých ráztokách, kam sluneční svit jen úzkým chvějným pruhem hustými haluzemi vniká, nebo u hovorného potůčku v chladivé trávě pod vychýlenými vrbami. Nedělám téměř celý den ničeho, leč, že pozoruji ten malý svět kolem dokola, rozložen na svém věrném nerozlučném haveloku. Myslím, že se i Bertíkovi letos zde mnohem lépe líbí než poprvé – proto zde chceme pobýti ještě tento týden a v pondělí nebo v úterý – pardon! rozvinuji tu před Vámi svůj plán nevěda ani, jak dlouho se v Kunštátě zdržíte. Ve včerejším lístku oznamujete vlastně krátký pobyt x). Ovšem Bertík ani já nedovedli jsme tu krátkost časově vyměřit. Vy tedy chcete odjet? A kam? Kdybyste snad jely tento týden, zastavil bych se u Vás na pár hodin – budete-li totiž v Kojetíně. Z Karlovic jedu už jen k bratranci do Třebelovic u Jemnice a tam toho budu mít i se všemi výlety a návštěvami úplně dost – proto tam nechci dříve přijít až právě na rozhraní srpna a září. Škoda, že do těch Myslibořic nemůžete! Přítel Strniště již odjel domů, chce užít honů (stavím se u něho asi na den), jsem tedy velice rád, že zde Bertík zůstal, díky té krásné pohodě. Však by se Vám zde bylo letos také líbilo. Zpáteční cestu bychom rádi vykonali přes Vsetín se zastávkou u Životského ve Valašské jizbě.

Těše se na brzkou odpověď jsem
se srdečným pozdravem
Váš. Novák

x) Slovo je v textu podtrženo.

Obsahový komentář
Dopis je blíže nedatován, avšak ze zmínky o předloňských prázdninách ve Velkých Karlovicích lze usoudit, že tento list pochází z léta roku 1898, což vcelku zapadá do desetiletých letních pobytů Novákových ve Velkých Karlovicích.
Bohužel nelze též rozřešit uspokojivě otázku, zdali „Bertíkem“ je míněn jeden z bratrů Javůrkové nebo dr. Norbert Javůrek, Novákův žák, který se zúčastnil několika letních cest se svým učitelem.


30.

VN - JJ
Praha
– (Kojetín?)
D
4. XII. 1897

V Praze 4/12.1897

Rozmilá slečno!

Po obdržení Vašeho dopisu spěchal jsem na kvesturu zvědět adresu Emilovu, abych se o jeho stavu přesvědčil, ale kancelář byla již zavřena. Nechtěje Vás až do zítřka nechat v nejistotě, ačli jste již určitější zprávy nedostala. Konstatuji, že na demonstracích, kde došlo ke srážkám s policií a vojskem, studenstvo se nezúčastnilo. Stříleno bylo jen na předměstích a tam pan Emil zajisté nepřišel – v nejhorším případě utržil nějaký štulec, což se přihodilo přečetným osobám v ten čas na ulicích meškajícím. Prosím Vás tudíž: račte býti, jakož i páni rodiče beze všech obav. Dozvím-li se zítra adresu, zajdu k Emilovi. Odjezd je zcela zbytečný, protože už zavládl klid, který po prohlášení staného práva najisto nebude porušen. Prose opětně, abyste si žádných starostí nedělala, znamenám se
V přátelské úctě
Vám oddaný
Novák

Obsahový komentář
Poslední Novákův známý dopis Javůrkové se již vymyká svým obsahem vzájemným přátelským vztahům. Emil Javůrek, jeden ze sourozenců Javůrkové, studoval v Praze a rodina se obávala o jeho stav v rámci demonstrací onoho roku. Nic bližšího není známo.


 

O dalším vývoji vzájemných osobních a písemných styků obou mladých lidí také nevíme nic bližšího. Novákova touha po Javůrkové zůstala nenaplněná a není ani na okamžik pochyb o tom, že na velmi dlouhou dobu, asi až do uzavření Novákova manželství s Marií Práškovou ze Skutče v roce 1912 výrazně ovlivnila – vedle dalších podnětů – Novákovo umělecké zrání vzestupné tendence nejméně do roku 1910, kdy vznikla dvě vrcholná díla, a to kantáta Bouře a téměř hodinový klavírní cyklus Pan.
Jestliže takto hodnotíme z nadhledu vzájemný vztah Nováka a Javůrkové, pak nutno konstatovat jeho pozitivní vlivy na Novákův umělecký tvůrčí vzestup v letech 1896 – 1910.

 

 
Webdesign tvorba WWW Firmadat