Úvod Chronologická srovnávací tabulka Novákova života a díla 12. Novákovské dny 2009 13. Novákovské dny 2012 Klavírní soutěže V. Nováka v Kamenici nad Lipou V. Novák a Městské muzeum v Kamenici nad Lipou Miloš Schnierer a umění žít hudbou Aktuality Výsledky evidence pramenů korespondence Vítězslava NovákaKorespondence Vítězslava Nováka příbuzným Danhelum Korespondence Vítězslava Nováka Josefě Javůrkové Korespondence Vítězslava Nováka Antonínu Stříži Korespondence Vítězslava Nováka Břetislavu Bakalovi Korespondence Vítězslava Nováka s Theodorem Kosslem Korespondence Vítězslava Nováka Marii Musilové

KORESPONDENCE VÍTĚZSLAVA NOVÁKA
ANTONÍNU STŘÍŽI

Zpracoval Prof. PhDr. Miloš Schnierer
K publikaci připravila Mgr. Ludmila Peřinová, Ph.D.

Soubor zachovaných písemností adresovaných Antonínu Stříži, vyšehradskému kanovníkovi, představuje celkem 20 dopisů a 2 pohlednice z let 1940 – 1945. Jelikož tato léta okupace trávil Novák se svou chotí Marií většinou ve Skutči, je též 19 písemností datováno ve Skutči, 3 byly zaslány z Teplic nad Bečvou, Plané nad Lužnicí a z Hlušova, pošta Kokořín. Podle jednotlivých let jsou rozvrstveny takto:

  • 1940 – 4 (3 dopisy a 1 pohlednice)
  • 1941 – 4 (3 dopisy a 1 pohlednice)
  • 1942 – 5 dopisů
  • 1943 – 3 dopisy
  • 1944 – 5 dopisů
  • 1845 – 1 dopis

Soubor doplňuje korespondence paní Marie Novákové zasílaná Antonínu Stříži v letech 1942 – 1955, tedy ještě 6 let po smrti Vítězslava Nováka.

I když se i zde (tak jako v téměř všech případech Novákovy korespondence) nezachovaly odpovědi adresátů (Novák je záměrně časem ničil, patrně pro jejich velké množství), z písemností manželů Novákových je předmět vždy smysluplný.

Tento soubor však pracuje s pramennou základnou sekundární povahy, tj. čerpá ze strojopisných opisů, které pořídil patrně na sklonku 60. let brněnský Prof. PhDr. Bohumír Štědroň, DrSc., který tyto opisy věnoval k dalšímu zpracování Miloši Schniererovi. Stalo se tak již v roce 1970, kdy tato korespondence spolu s množstvím dalších Novákových dopisů byla poprvé zpracována v dosud strojopisném díle „Korespondence Vítězslava Nováka s přáteli, žáky a příbuznými“ (Brno 1971). Tato práce je uložena v Českém hudebním fondu, v půjčovně hudebních materiálů, Radlická 99, 150 00, Praha 5 – Smíchov.
Tudíž nelze zachovat všechna pravidla důsledné práce s primárními prameny. Nutno věřit dataci uvedené ve strojopisech, taktéž pravopis a tvarosloví je třeba chápat jako vyšlé z pera Novákova. Předložené zpracování této korespondence se opírá (prodlením časového odstupu od původního zpracování) o nejnovější výsledky novákovského bádání na základě další objevované pramenné základny dokumentující Novákův život v předmětné době – jeho uměleckou tvorbu, cestovatelský pohyb, navazování nových lidských vztahů. A hlavně umělcovy postoje v nejkritičtějších letech 2. světové války. Soubor dopisů pak dokumentuje nejen vzájemné vztahy a osobní styky obou mužů, ale též filozofické názory Novákovy.

V otázkách tvorby a frekvence Novákových skladeb na koncertech, v divadle a rozhlase lze odkázat pro srovnání na soubor dopisů skladatele adresovaných brněnskému dirigentu Břetislavu Bakalovi.
Pokud jde o 9 dopisů z let 1949 – 1955 Marie Novákové Antonínu Stříži, ať již psaných ještě za života skladatele nebo po jeho úmrtí, jsou v nich důležité zprávy a hodnocení zejména brněnských koncertů s Novákovými díly za účasti manželů Novákových na nich. Po válce v mnohém suplují tyto dopisy korespondenci Novákovu. Z ostatních je důležitá zmínka o nastudování klavírního cyklu Pan Františkem Maxiánem, kterého si Novák ze tento výsostný umělecký čin vysoce vážil. Maxiánovo vzorové podání tohoto náročného díla bylo pak zachyceno na gramofonových deskách Supraphonu.

Dopisy Marie Novákové z Teplic nad Bečvou 25.VIII.1950, ze Skutče 22.VIII.1953 a z Prahy 17.XI.1955 Antonínu Stříži jsou upřímným otevřeným vyznáním celoživotního oddaného citu paní Novákové k zesnulému choti, který svým dílem naplnil její život. Jemu také někdy až se zdánlivě nekritickou houževnatostí sloužila až do své smrit 1963.

První Novákův dopis datovaný v Praze 18. I. 1940 se váže k autorovu svědectví vzájemného seznámení v roce 1940 tak, jak uvádí Novák ve svých Pamětech (Novák, Vítězslav: O sobě a o jiných, Praha, Supraphon, 1970, s. 337 ad).

Poznámka k textům dopisů Vítězslava Nováka (VN) Antonínu Stříži (AS):

Opisy zachovávají všechny gramatické a pravopisné tvary podle autora dopisů včetně interpunkce, která je pouze na několika výjimečnýách místech doplněna.


1.

VN – AS
Praha – Praha-Vyšehrad

D (dopis bez obálky, text z opisu)
18. 1. 1940

Praha 18. 1. 1940

Monsignore,

Dnes v poledne objevil jsem na stolku, kam něžná ruka mé ženy dává květiny, něco zcela jiného, ale neméně vonného: půl tuctu moravských klobás!
Ovanula mě vůně Moravy, vůně země, kterou od svých mladých kumštýřských let miluji věrně a oddaně. Měl jsem tam přítele, jenž mi vždy k Vánocům posílal „demižon“ slivovice, od dvou jiných kamarádů dostal jsem kdysi tyto kouzelné klobásy. Všichni tito dárcové dobra již před lety zemřeli a s nimi též důkazy jejich porozumění pro můj niterný život…Po dlouhé době dostává se mi nyní téhož vzácného daru od osobnosti dosud mi neznámé, daru co viditelného symbolu vděčnosti za Podzimní symfonii, daru, který jest v kategorii věcí jedlých rovnocenným tomuto dílu z kategorie krmí duševních!
Děkuji Vám, Monsignore, z celého srdce za tento projev uznání, doprovázený slovy tak milými. Dovolím si také použíti Vašeho laskavého pozvání a přijdu Vám říci, jak mi tyto klobásy chutnaly.

S upřímným stiskem ruky
Vít. Novák

Obsahový komentář

Je to první dopis Novákův vyšehradskému kanovníku ThDr. Antonínu Stříži, který reaguje na obdiv kanovníkovy přízně Novákovu dílu. K dlouholetým přátelským stykům došlo na podnět Střížův z jeho nadšení nad Novákovou Podzimní symfonií, op.62, No 134.
Tento Novákův dopis, a je jich ve vztahu k Antonínu Stříži více, nezapírá pisatelův svérázný smysl pro humor.


2.

VN – AS
Skuteč – Praha

P (pohlednice Rychmburk u Skutče)
26. 4. 1940

Skuteč 26. IV. 1940

Tady, drahý Monsignore,
Pozdravení mějte troje:
Posílám je já i ženka,
Přešťastná též naše fenka.

Uniknuvše Prahy ryku,
S přírodou zde žijem v styku.
Chodíme tu lesem, polem
Blízko, daleko též kolem.

Svítí na nás slunce záře,
Opéká nám pěkně tváře.
Jarní zeleň sílí čivy,
Žaludek pak činí divy.

Posloucháme zpěvy ptáků,
Taky ovšem bombarďáků.
Cosi sporca brutta cosa
Primavera deliziosa. 1)

V.M.P. 2)

1) Tak tato ohavnost hyzdí rozkošné jaro.
2) Vítězslav, Marie, Paletka.
3) (Poznámky pisatelovy)


3.

VN – AS
Teplice nad Bečvou – Praha
D

Datum mezi 16. – 18. 5. 1940

Pension Zátiší v Teplicích n/B.
roku 1940

Monsignore,

Zde naše srdečná vzpomínka z místa, kde kurýrujeme své přepjaté nervy. Je nám zde, v té krajině oplývající nyní jarní zelení, jako polní zvěři krčící se v houštině, když na podzim kolem sviští a praskají výstřely myslivců. Denně také slýcháváme štěkot strojních pušek se stráně naproti ležící. Náš denní program zde jest velmi jednoduchý a léčbě přiměřený: snídaně, koupel s odpočinkem, oběd se siestou, kratší či delší procházka a spánek po lehké večeři. Spí se nám tady kupodivu dobře. Do tohoto programu se zasunuje psaní dopisů a pohlednic, zběžná četba novin. Mám s sebou jedinou vážnou knihu humanisty Herdera s názvem: Ideen zur Philosophie der Geschichte der Menschheit. Najdou se tam pasáže, místy i celá kapitola, v nichž se zrcadlí duch naší doby. Bohužel, můj pesimismus se touto četbou nijak nevyjasňuje. Anzi! Una disperazione di piu in piu iresistibilmente crescente s´impadronisce di me. Oggidi i miracoli non si fanno piu. x) Přesto, nebo právě proto bychom zde rádi zůstali asi do 6. června. Litujeme jen, že takto ztratíme výstavu našeho Járy – jinak mě žádná povinnost ku Praze neváže.

S přátelským stiskem ruky nás obou
Vít. Novák

x) Naopak! Zmocňuje se mne beznadějnost čím dál tím nezdolnější, rostoucí. Zázraky se dnes již nedějí. (Poznámka pisatele).

Obsahový komentář

Text dopisu dokumentuje Novákův duševní stav v letech 1939 – 1940, kdy nevytvořil žádné nové dílo. Také nepokryté vyjádření k ovzduší počátků německé okupace podtrhuje Novákovu neohroženost v jeho postoji vůči okupantům.
Herderův významný spis sice ovlivnil pozitivně počátky českého národního obrození, ale též současně aktivně vyžaduje potřebu velkého sjednocenného Německa, byť i na mírových základech. Odtud Novákovo hodnocení velkého německého filozofa.


4.

VN – AS
Skuteč – Praha
D

24. 8. 1940

Skuteč, 24. 8. 1940

Monsignore,

Především dík za přátelské vzpomínky! Při pohledu na lístek Velké zalétly mé myšlenky do minulosti, kdy jsem tam býval hostem u Martina Zemana.x) Však jsem o tom již promluvil do rozhlasu v  rámci českého hudebního máje. Patrně se to lidem líbilo, protože jsem byl potom požádán o příspěvek podobného obsahu do luhačovických lázeňských novin. Neposlal jsem tam nic, nechtělo se mi přežvykovati právě to nejlepší, co jednou již pověděno… Váš milý dopis svědčí o tom, že mě v letošních prázdninách cestovatelsky nesporně předčíte. Můj cestovní ruch omezil se jen na dvě místa: v červenci to byla Planá, od 1. srpna pak jsem již ve Skutči. V Plané, díky přímo ideální poloze pensionu využito každé možnosti ke koupání, veslování, k procházkám. Tak jsem dosáhl počtu 25 koupelí, i když dle přesně vedené statistiky bylo dní slunečných pouze 9, zachmuřených 14 a 8 s titulem „svinských“. Do Skutče se jelo via Německý Brod. A zde žije každý člen naší rodiny dle své přirozenosti“. Paletka, člen privilegovaný se má nádherně a dělá, co se jí líbí. Žena ponejvíce pracuje a vcelku málo vychází. Jára se zdržuje hlavně ve Svratce, kde je krajinářská kolonie. A já jsem zprvu za hezkého počasí hodně chodil, několikrát se koupal (dobrou hodinu cesty k vodě!) a teď za bídného počasí „kradu“ procházky, jinak sedím doma, kde jím a spím!
Děkuji Vám srdečně za opatřování kvartýrů v Boskově, ve Velké a na Klokotech. Snad jindy, za příznivějších podmínek, letos už nechci nikam!

S přátelskými pozdravy od nás všech
Vít. Novák

x) Martin Zeman (1854 – 1919) – folklorista, hudebník, zpěvák a sběratel lidových písní (přes 1000) na Slovácku. Žil ve Velké nad Veličkou. V. Novák se s ním seznámil v roce 1897.

Obsahový komentář

V seznamu přímých pramenů není zmíněný rozhlasový projev VN zachycen (dosud neznám).
Původní název Německý Brod po druhé světové válce změněn na Havlíčkův Brod.
Společná cesta VN a AS na Moravu se uskutečnila následujícího roku (srov. Další písemnosti)ú.


5.

VN – AS
Skuteč – Praha
D

3. 1. 1941

Skuteč, 3. 1. 1941

Drahý Monsignore,

Zítra tomu budou již dva týdny, co jsme tady a doposud se nám nedařilo dobře. Po únavných pražských oslavách, po svízelné cestě vlakem účinkoval na nás zdejší klid přímo zázračně. Jak osvěžující procházeti se za jasného zimního dne v zasněžených polích a mlčenlivých lesích! Osm dní jsem takto chodil venku, provázen Paletkou, okouzlenou netušenou volností, a vracel se po dvouhodinové nebo i delší procházce domů, promrzlý a vyhladovělý, očekáván svou věčně něčím zaměstnanou ženou. Potom se obloha zachmuřila a spousty nového sněhu se snesly na mrazem ztuhlou zemi. Chůze se tím značně ztížila, ale vše bylo krásnější, zejména v pohádkově bílém lese. Má žena se již několikráte ke mně připojila, v lyžařských botách a zachumlaná v kožešinách. Jakmile pak uvítá člověka útulný domov, jak příjemně se zasedne u teplých kamen s knihou v ruce! Oba jsme již přečetli knihu Rachmanové, kterou jste nám zapůjčil. Dojem z ní je otřásající – i když snad leccos od jejího napsání se změnilo. Nevyzpytatelný lid, tihle Rusové, kdo ví, čím nás najednou zase překvapí! Po tak chmurné četbě jsme dychtivě sáhli po jiných knihách z Prahy sem přivezených. Velmi nás zaujal např. román „Městečko na dlani“, kde tvrdost života zmíněna hřejivým humorem. Autoru Janu Drdovi je teprve 25 let! Méně příjemným jest jiné moje duševní zaměstnání: psaní děkovných dopisů za opožděné gratulace k mému jubileu a mechanické opětování přání vánočních a novoročních. To si pak člověk rád napíše něco svým přátelům. Je v tom zvláštní půvab na dálku si s nimi pohovořiti i když jim konec konců nelze sděliti něco zajímavého. Jedinou takovou novinou, kterou zde důvěrně prozrazuji, jest případ Moravských učitelů, kde se mi oznamuje jmenování čestným členem. Myslil jsem totiž, že jsem jím již dávno, a nyní si dobře rozmyslím přijetí takové pocty od sdružení, jež mi nikdy neprojevilo zvláštní náklonnost. Zejména nyní, kdy mě „oslavilo“ v prvním ze tří vánočních koncertů v Praze dvěma každoročně opakovanými sbory! Po celovečerním cyklu „Ze života“, skvěle zazpívaném jejich pražskýmin kolegy to přímo uráželo!…
Buďte zdráv, drahý Monsignore, a vzpomeňte si též na nás několika řádky!

S upřímným novoročním přáním od nás obou
Vít. Novák

P.S. Od včerejšího večera hustě sněží. To se už úplně poeskymáčtím!

Obsahový komentář

Oslavy 70. narozenin V. Nováka podle frekvence skladatelova díla na koncertech i mimopražských a v rozhlasovém vysílání předčily obdobné akce zřejmě všech dosavadních českých umělců za jejich života! Podrobněji o tom mj. Antonín Srba: „Po deseti letech“ ve sborníku „Vítězslav Novák – studie a vzpomínky“ (II. doplňky, Osvětový klub, Praha, 1940, s. 483 – 493).
Novákova poznámka na adresu PSMU svědčí o skladatelově náročnosti vůči veřejnému provádění svých skladeb. Bylo to způsobováno vysokou frekvencí Novákových děl ve veřejném životě natolik, že skladatel pak hýčkán slávou vyžadoval neustálou pozornost vůči sobě.
Cyklus 20 mužských sborů Ze života, op. 60, No 132 premiérovalo PSPU 14. 12. 1940 v rámci zmíněných oslav v Praze ve Smetanově síni.


6.

VN – AS
Skuteč – Praha
D (?)

17. +. 1941

Píseň dvěma Antonínům

Antoníne Poustevníku
Skloň se vlídně ke hříšníku!
Vyjdi zvolna ze své skrýše
Požehnej nám, zbožně tiše!

Dobytek jsi měl rád vždycky –
Dobyteček je tu lidský,
Který nezná krotit vášně,
Po krk tone v hříchu kašně!

Antoníne, muži svatý,
Neukazuj nám své paty!
Cítíme, ach, jak jsme slabí –
Jenom pokání to spraví.

Hodni jsme teď celý tejden,
V neděli pak k Tobě vejdem.
Tu zříš naši lítost pravou,
Potěšíš nás prima stravou.

Jakých dočkáme se časů,
Kdy nás pozveš na klobásu.
K tomu doušek slivovice.
Tělo, můžeš přát si více?

Potom s Tebou k zažívání
Dobře dělá rozjímání:
Jak Ty, vepře rádi máme,
Samou láskou požíráme!

V a M N

Skuteč, 17. I. 1941

Obsahový komentář

Zasláno Antonínu Stříži k svátku – 17. ledna – svatého Antonína Poustevníka.


7.

VN – AS
Planá nad Lužnicí – Praha
D

30. 7. 1941

Planá nad Lužnicí
30. 7. 1941

Drahý Monsignore,

Děkuji Vám srdečně za milý dopis, jenž pronikavě zasáhl do mého prázdninového programu. Chtěli jsme právě v pondělí 4. 8. odsud odjeti přímo do Skutče (via Německý Brod). Nyní tam pojedou jen dámy: má žena, Paletka a Veronika, kdežto já hodlám v neděli k večeru přijeti do Prahy, abych se v pondělí připojil k Vám na ten čundr na Moravě. Předtím bych Vám ještě zatelefonoval o nějakých podrobnostech z bytu našeho Járy, který doufám bude v ten den již v Praze a nechá mě u sebe přespat. Kdybyste Vy sám si přál ještě o něčem mě zpraviti, mohl byste tak učiniti telefonicky sem do pensionu – Planá 16 – nejvhodněji kolem 1. hodiny odpolední, nebo 8. večerní, kdy bývám vždy doma. Zejména ovšem, kdyby bylo počasí trvale nepříznivé, jako zde je právě dnes. V tom případě bych odjel rovněž do Skutče, odkud bychom mohli ujednati jiný termín.
Kdybych nebyl takovým fatalistou, napsal bych, že se na ten čundr těším – ale raději nic!
Se srdečnými pozdravy od nás
Vít. Novák

Obsahový komentář

Odkazujeme na následující dopis z 16. 8. 1941.


8.

VN – AS
Skuteč – Praha
D

16. 8. 1941

Skuteč 16. 8. 1941

Drahý Monsignore,

Dnes večer bude tomu týden, co jsem se vrátil z naší šestidenní výpravy na Moravu. Odečtu-li jízdu vlakem, zbývá pět dní, ale za těch pět dní zažil jsem toho více nežli předtím v Plané za pět týdnů! Poznal jsem dvě ideálně pohostinná prostředí 1), navštívil dvě malá, ale zajímavá musea 2), pojedl dvakrát nepřekonatelné klobásy svatého Kunce 3), popil jiskrnného vínečka ve dvou blatnických lokálech, dosáhl největšího letošního turistického výkonu výstupem na Javorinu s pěknou vyhlídkou a nejkrásnější vaječnicí se špekem. Dojmy nezapomenutelné, za něž vděčím a vřele děkuji jen Vám, drahý Monsignore!
Zde ve Skutči žiji obvyklým způsobem – až na jednu výjimku! Složil jsem mužský sbor „Můj rodný kraj“ 4), o nějž mě někdy na jaře požádal zvláštní deputací jindřichohradecký zpěvácký spolek. A pošle-li mi Máslo vhodné básně, chtěl bych jich napsat ještě několik s týmž námětem.
Má žena konečně dala byt do pořádku a vyrábí nyní malinovou šťávu, Paletka se připravuje k nejněžnější události svého života, k níž má dojít koncem tohoto měsíce. Byla by to legrační náhoda, abych skoro stejnou dobou porodil cyklus sborů a ona cyklus štěňat…
Srdečně od nás obou zdraví
Vít. Novák

1)Ve Vicemilicích u P. Tomáše Dytrycha a ve Velké u P. Pavlátky.
2) V Bučovicích a ve Velké.
3)Jan Kunc – nar. 1883 byl soukromým žákem Vít. Nováka v letech 1905 – 1906 (srov.
ČSHS I., s. 787 – 789).
4) „Můj rodný kraj“ – mužský sbor na slova Karla Šelepy později vložený do cyklu Domov – šest mužských sborů, op. 69 z roku 1941.

Obsahový komentář

Plánovaná cesta s Antonínem Střížem na Moravu se uskutečnila v době mezi 31.7. – 10. 8. 1941 v rozmezí jednoho týdne. Přesné ohraničení není známo. Avšak podle vtipné veršovánky napsané ve Vicemilicích u Bučovic (okres Vyškov) 7. 8. 1941 lze tuto cestu bezpečně umístit do léta onoho roku. V. Novák totiž ve svých Pamětech omylem toto cestování umístil do následujícího roku, kde ji zařazuje do období své práce na revizích opery Dědův odkaz ve spolupráci se Zdeňkem Chalabalou pro obnovenou pražskou premiéru 1.1. 1943!
V. Novák s Ant. Střížem navštívili kromě Vicemilic především Velkou, Velkou Javorinu a Blatnici (srov. Paměti, s. 343).Též in: Schnierer, Miloš: Humor jako tvůrčí relaxace. K moravské cestě V. Nováka v době okupace, Zprávy SVN, č. 12/1988, s. 34 – 42.


9.

VN – AS
Skuteč – Praha
D

9. 1. 1942

Drahý Monsignore,

List Antonína Vyšehradského ke Skutečským způsobil jim překvapení i rozpaky nemalé. Jak odpověděti na projev napsaný s tak svatým zápalem, kořeněný tak milým humorem? Jsoutě Skutečtí lid věřící, uctívající Velikého Ducha jako stvořitele celého Vesmíru. Jenže soukromého mínění nížepsaného všemocný tento Tvůrce nechává úžasný svůj výtvor fungovati dle vytčených mu zákonů a nikterak do jeho činnosti nezasahuje. Jen takto si nížepsaný vysvětluje zdánlivou bezcitnost naší přírody, která tak důsledně všemu dává život i zánik. Jen takto si odůvodňuje občasné katastrofy na jejím povrchu, jakou jest i nynější strašlivá válka.
Proto si nížepsaný dovoluje popírat jakýkolik božský zásah ku zlepšení lidstva – ten by dopadl náramně špatně, protože to lidstvo např. z této války vyjde ještě horší než bylo před ní. Bude pomstychtivější, ukrutnější, sobečtější!
Zato však dle mínění nížepsaného existuje působnost některých těles vesmíru na tělesa jiná. Nížepsaný je také přesvědčen, že naše země jest obklopena jakýmsi fluidem vyzařovaným ze všech možných dobrých skutků a krásných myšlének, působících na lidi příbuzně založené. Právě takto si vysvětluje své tvůrčí nadání, za něž je tolik vděčen Velkému Duchu. Je-li pak jat posvátnou hrůzou při pomyšlení, co duševního bohatství je uloženo v jeho knihovně a sbírce not, je tento pocit vystupňován v naprsté ohromení při pohledu na hvězdnatou oblohu! Co znamená naše zeměkoule, co znamená malá její část, Evropa v tom nezměrném koloběhu Vesmíru?
Jak ubohý význam mají v tom neobsáhlém celku všechny naše „světodějné“události? Jak dětsky mladé je křesťanství?
Nížepsaný nejednou si v duchu postesknul, že mu nebylo určerno věnovati se astronomii, této nejvznešenější vědě, která by jej povznesla nad všechen pozemský rmut a prach. Naštěstí spatřuje náhradu ve svém krásném umění, jež mu tak často dává zapomenout pozemských malicherností, Píše pro sebe, ale mnohé tím potěšuje, tj. jeho posláním. Jeho umění jest apolinské i dyonysovské, křesťanským rysem jest v něm někde se ozývající bolest. Ale není katolické, tj. nádherymilovné, jako např. hudba Brucknerova. Tu „křišťálovou čistotu“ má hlavně od protestantů J.S. Bacha a Brahmse. Závěrečný sbor „Bouře“, Vánoční ukolébavka a podobné nahodilosti nadělají je katolickým, jest pantheistickým a všelidským. Právě jako toto všelidské vyjádřeno trojím loučením nížepsaného s Mladostí.
Název „De profundis“ přijat jako nejsrozumitelnější a Svatováclavský triptych je též jakási skrývačka.
Řím neměl rád osvětu – stačí přečíst si Draperovy Dějiny konfliktů víry s vědou. Řím neměl rád Čechy – stačí vzpomenout Husa a Protireformace. Proto svého času hodně českých lidí vystoupilo z církve. Podivil-li se Leoš Janáček, „proč to činí“, je neméně podivné, ne-li pikantní, že L. Kunderovi, který autora Glagolské mše nazval věřícím starcem, odpověděl na lístku slovy: „Žadny stařec, žadny věřici…“ Nížepsaný se také takto a jinak ještě s Římem vyrovnal. Přitom však zcela dobře může mít rád ještě Římany, osobně mu velmi sympatické. Což také dokázal dedikací Svatováclavského triptychu.

Antonínu Vyšehradskému přátelsky oddaný
Vít. Novák

Obsahový komentář

Text dopisu náleží k tomu nejdůležitějšímu, co skladatel ve svém životě v korespondenci sdělil! Potvrzuje znalcům jeho díla panteistický filozofický názor, který lze vytušit z velkého množství jeho skladeb v různých obdobích jeho života, zvláště z let 1896 – 1910, kdy byly na tomto základu vyjádřeny nejdůležitější příznačné vlastnosti jeho unmělecké syntézy přírody, folklóru a subjektivních emocionálních vznětů. V. Novák na svém názoru setrvával a jak plyne z dopisu nedal se Střížem ovlivnit.
O názorech V. Nováka blíže in: Schnierer, Miloš: Umělcův názor na život a svět, ZSVN, č. 13/1988, s. 24 – 31; týž: K filozofii života a přírody v díle V. Nováka, ZSVN, č. 15/1989, s. 33 – 39.


10.

VN – AS
Skuteč – Praha
D

7. 5. 1942


Skuteč 7. 5. 1942


Drahý Monsignore,

Po příjezdu sem pustil jsem se do revize Máslova opisu Svatováclavského triptychu. Každého dopoledne přehlédnuto 16 stran partitury, takže v šesti dnech byla ta práce skončena. Skončena? Kdepak! Z nedostatku jiného užitečného zaměstnání probrána znovu celá partitura – a k mému ustrnutí ještě vícero potutelných nedopatření a místy také pozměněna dynamika. Teď jsem, doufám, hotov, a mohu po svém návratu partituru svěřit kopistovi k rozepsání orchestrálních hlasů.
Je jen přirozené, že jsem si při té práci několikrát vzpomněl na toho, jemuž toto dílo jest věnováno. Předevčírem psal mi Jára, že se těší na opětné jeho provedení u sv. Jakuba. Byl jste taky přitom, Monsignore? Copak zase říkal Wiedermann o těch čtvrtých již varhanách, které z nich asi prohlásil nejzpůsobilejšími pro podání tohoto díla? Já sám asi nebudu spokojen s žádnými varhanami na světě, a tuze rád bych slyšel Triptych instrumentovaný. Jedině tam může vyznít vše barvitěji a hlavně plastičtěji.
Včera psal sem čelista Smetana, nechtěl-li bych upravit jednu ze Serenád a jednu z Barkarol pro cello s průvodem malého orchestru. Odpověděl jsem, že bych to nejraději udělal hned zde, času že mám dost, ale ne ty noty. Ale nedalo mi to pokoj, pustil jsem se do úpravy té serenády zpaměti a zašle-li mi sem Smetana klavírní originál, mohu to jen skontrolovati.
Jak pozorujete, stal jsem se ve Skutči kontrolorem. Kromě toho jsem jako jindy vytrvalým chodcem, což je vcelku za nevalného zdejšího počasí dost uznáníhodno. Snad se nyní konečně to počasí umoudří a umožní nám kratší turistickou partii po Českomoravské vysočině, tak bychom si zkrášlili zdejší pobyt aspoň ve zbývajících nám dnech.
Do Prahy hodláme se vrátit právě ode dneška za týden, abych si v Klubu umělců mohl poslechnout zajímavé povídání Karla Plicky o sběratelské jeho činnosti na Slovensku. Doufám taky, že zastihnu ještě nějaký koncert v rámci českého hudebního jara. Ale upřímně řečeno: tak tuze na ten návrat do Prahy se netěším.
Přijměte, drahý Monsignore, naše srdečné pozdravy.

Váš Vít. Novák

Obsahový komentář

Svatováclavský triptych,op. 70, No 143 vzniknuvší také na podnět Antonína Stříže byl mu věnován. Dílo vzniklo v roce 1941. Na počátku roku 1942 je Novák zinstrumentoval též s užitím varhan v partituře. Novákův přítel a žák Jindřich Máslo partituru opisoval pro veřejné provádění, které v orchestrálním znění bylo poprvé provedeno v Praze Českou filharmonií za řízení Rafaela Kubelíka 8. 10. 1942 a 7. 10 1943 pak v Brně za řízení Břetislava Bakaly.
V. Novák upravil Barkarolu č. 4 „Intimní“ pro violoncello a klavír v roce 1942. Dále Novák míní jednu skladbu z klavírního cyklu Serenády, op. 9, No 38 z let 1896, 1897, ale nic bližšího není známo.


11.

VN – AS
Skuteč – Praha
D

14. 8. 1942

Skuteč 14. 8. 1942


Drahý Monsignore,

Dnes jsou tomu dva měsíce od mého odjezdu z Prahy a tu, myslím, že bych se Vám mohl už ozvat. Ne však, že bych po celý ten čas si na Vás nebyl vzpomněl – zejména ovšem při správě o katastrofě věží rajhradského kostela. (Jak jen mohl milý Pánbůh tak zřídit svůj vlastní stánek? Snad za hříšný život svých služebníků, mezi nimiž jsem zamýšlel činiti pokání?). Ale byla zde příčina, pro kterou jsem se na psaní dopisů dostával jen výjimečně. Byly to dopisy Máslovi, od něhož jsem vždy něco chtěl, byly to hlavně dopisy dramaturgovi Chalabalovi, který má nově nastudovat Dědův odkaz. Byl sem hned po svém příjezdu z Českomoravské vysočiny vyslán ředitel Národního divadla, aby zde se mnou projednával návrhy na různé změny v té opeře. A potom jsem se náhodou dobře disponován, pustil plnou parou do práce, práce komposiční, instrumentační, básnické i opisovačské. Pracoval jsem každodenně dopoledne až do oběda, odpoledne až do svačiny, přemýšlel o další práci na procházce, přemýšlel o ní v noci. Jednou jsem spal od 11 – 2, jindy ne o mnoho více. Včera konečně jsem mohl vydechnouti, jako závodní kůň u cíle. Zrovna před dosaženým časovým termínem, maje zamluvený pobyt na Harasově v Kokořínském údolí od 15. t.m. Ale po Járově zprávě, že ten hotel bude otevřen taky ještě v září, odložil jsem odjezd odsud o půl měsíce později. Bude tam tou dobou ještě větší klid a možná taky lepší počasí. Zde mi na jakosti počasí příliš nezáleží – chodím ven denně k svému zotavení – a bezměrnému nadšení našich pejsků. Moje žena už nyní si trudí hlavu, co bude s tím větším z nich po tom krutém nařízení o psích odvodech. Já se řídím maximou nemyslet vůbec na budoucnost. Jenom si musím zase vyhlédnout nějakou novou práci. Bude to asi instrumentace II. A III. řady Písniček na slova lidové poesie moravské. Kvůli zdejšímu červencovému pobytu Járy s Lídou a kvůli mému zamýšlenému odjezdu v druhé polovici t.m. nemohli jsme Vám, drahý Monsignore, dosud se ozvat. Činím tak teprve dnes, s ujištěním, že by nás Vaše milá návštěva tady velmi potěšila.

Srdečně Vás oba zdravíme v očekávání Vaší
brzké odpovědi
Váš Vít.Novák

Obsahový komentář

Věže kostela v Rajhradě u Brna se samy zřítily toho roku. Dnes má kostel věže dvě značně menší.
Zdeněk Chalabala navštívil Nováka ve Skutči stran úprav v opeře Dědův odkaz, op. 75, No 119 pro nové nastudování díla na scéně Národního divadla v Praze 1. 1. 1943 (dir. Zd. Chalabala, režie Josef Munclinger, výtvarníci Jar. Novák j.h. a V. Gottlieb; srov. Korespondence s Th. Kosslem).
Písničky na slova lidové poezie moravské, řada II., op. 17, No 54 z roku 1897 a řada III., op. 21, No 59 z roku 1898 byly zinstrumentovány v roce 1942 pro malý orchestr.


12.

VN – AS
Skuteč – Praha
D

30. 8. 1942

Skuteč 30. 8. 1942

Drahý Monsignore,

Píšu Vám před svým odjezdem raději ještě odsud nevěda, budu-li za svého krátkého pobytu v Praze míti možnost osobně věc projednati. Jedná se o sympatického mi posluchače konservatoře, Wiedermannova žáka, Bohumila Zindulku. Bydlel dosud až někde v Kobylisích, a nyní je ten jeho kvartýr zrušen. Dověděl se však o pensionu „Joanneum“ (Praha II, Salmovská 8), kde by se na přímluvu nějakého církevního hodnostáře mohl ubytovat. O tu přímluvu žádám tedy Vás, drahý Monsignore! Bude velkým ulehčením žadateli i jeho tatíkovi, zdejšímu varhaníku, podepře-li žádost osobnost tak vlivuplná. Při krátkosti lhůty bylo by nejvhodnější uvědomiti jej o vyřízení jeho záležitosti přímo sem do Skutče. Odpusťte mi tu škrábanici – píšu po dlouhé době zase jednou obyčejným pérem a přijměte předem srdečný dík.
V přátelské oddanosti
Vít. Novák

Obsahový komentář

Bohumil Zindulka – český varhaník a skladatel, nar. 19. VIII. 1920, žák B. A. Wiedermanna, skladbu studoval soukromě u Vít. Nováka. Později působil v Liberci jako učitel LŠU a ředitel kůru (srov. ČSHS, II., s. 995).


13.

VN – AS
Hlušov – Praha
D

21. 9. 1942

Hlušov 21. 9. 1942
Pošta Kokořín

Drahý Monsignore,

Nelekejte se, že Vám znovu o té věci píšu – můj duševní stav není sice normální, ale (aspoň zatím) není znepokojující. Připojuji jen ke včerejším zprávám, že během této noci se ve mně utvrdil úmysl voliti z těch tří možností přece jen tu druhou. Má žena by se sice naoko durdila, proč jsem tady nezůstal, ale v nitru by ji to přece jen těšilo. A pejskové (má-li to Paletka už za sebou) by se zase pořádně proběhli.
Situace je taková: Mohu pobýt venku do 5. 10. (incl. S cestou do Prahy), abych se pak zúčastnil 6. – 8. zkoušek na Triptych a Podzimní symfonii.
Ten projektovaný čundr by se tedy musil děliti o čas určený k návštěvě Skutče, tj. od soboty 26. Řekněme do úterý 29. Ve středu 30. bych pak jel do Skutče. Shledáte-li tu dobu dostatečnou, budiž! Jede se do Bozkova. Ovšem, najdu-li ten ruksak. Či ho snad není potřebí? Nebudu Vás už déle unavovat takovým konfusním psaním, ujednám vše telefonicky, vrátím-li se šťastně v pátek odpoledne do Prahy.

Se srdečným pozdravem
Vít. Novák

P.S. Chtěl-li byste sem psát, učiňte tak ihned. Dostal bych to až za dva dny.

Obsahový komentář

V. Novák myslí koncert České filharmonie pod řízením Rafaela Kubelíka 8. 10. 1942.
O dalším výletu s A. Střížem není známo nic bližšího.


14.

VN – AS
Skutteč – Praha
D

17. 4. 1943

Skuteč 17. IV. 1943


Drahý Monsignore,

„Nihil secretum manet“. A to nejen špatného, ale i taky dobrého. Tak jsem se tedy náhodou dověděl, co přede mnou tak dlouho bylo utajováno: kdo vlastně financoval vydání Svatováclavského triptychu. Tím se mi dodatečně vysvětluje Váš častěji projevený zájem o korrektury a postup prací v tiskárně. Drahý Monsignore, způsobil-li jsem Vám radost věnováním toho díla, potěšil jste mne neméně svým kavalírským díkůvzdáním. Zůstáváte důsledným: neplýtváte nadšenými slovy, ale hovoříte nádhernými skutky. Podáváte mi tím důkaz pravého přátelství, za nějž Vám z celého srdce děkuji.
Píšu Vám hned prvního dopoledne po našem příjezdu. Je krásný slunečný den, jako včera, kdy jsme odpoledne udělali první procházku v polích, naslouchajíce zpěvu skřivanů. Ale v našich nitrech to nezpívá, jsme plni starostí o zdejší byt.
Zdejší letiště se má totiž velmi rozšířit a bude třeba ubytovat četné rodiny letců. Náš byt nezůstane jistě nedotčen, jest jen otázka, v jaké míře. Je velmi nejisté, bude-li nám vůbec možno stráviti zde letní prázdniny. Naši milí pejsánkové už teď přišli o zdejší jarní pobyt, nesměli jsme je vzíti s sebou do vlaku. I naše procházky jsou nyní omezeny zákazem pobytu v lesích kromě veřejných cest. Vederemo! Hodláme se zde zdržeti do začátku května, nebudeme-li ovšem nuceni odjeti dříve.

S přáním „veselých“ svátků a srdečnými pozdravy
Od nás obou Váš
Vít. Novák

Obsahový komentář

Varhanní znění Svatováclavského triptychu,op. 70, No 143 vydala HMUB v roce 1943; partitura orchestrální verze vydána tamtéž v roce 1946.


15.

VN – AS
Skuteč – Praha
D

Nedatováno – patrně srpen 1943

Drahý Monsignore,

Konečně sedám ku psaní, abych Vám poděkoval za Váš milý, dobrou náladou překypující dopis. Neměl jsem totiž pro jiná zaměstnání vůbec času, jsa zaujat instrumentací symfonie. Nyní mám již dvě její věty hotovy a mohu si trochu oddychnout, ačkoli ovšem nebudu míti klidu, dokud nedokončím dílo celé. Za ten celý čas tady byl jsem se asi pětkrát vykoupat a jednou na Košumberku! Jinak chodívám ven taky kvůli těm vedrům až po večeři. Tuze rád bych si pak někam zajel, nejraději do Beskyd a proto děkuji za pozvání na Moravu, jež bych popřípadě spojil s tou turistikou – ovšem dovolí-li to situace a – počasí. Ale ať už jedu nebo nejedu, upřímně Vás zvu k nám, až se tam vypravíte.
Těší mě, že Vás vydání Triptychu tak dobře naladilo. Dopsal jsem včera Máslovi, aby mi sem poslal jeden výtisk pro Reinbergra. Ten zamýšlí dílo hráti 26. 9. v rozhlasu, 5. 10. V Brně a koncem tohoto měsíce v Praze. A Bakala chce je dávat 7. 10. orchestrálně, což by pro poslech bylo nejlepší.
Dopište mi laskavě, kdy se můžeme těšit na Vaši návštěvu a popřípadě jeti s Vámi dál.

Se srdečnými pozdravy od nás obou
Vít. Novák

Obsahový komentář

Novák píše o instrumentaci Májové symfonie (původní název „Jarní“), op. 73, No 147, komp. v květnu – červnu 1943. Autor tímto dopisem zpřesňuje Léblův údaj v monografifi „V. Novák – život a dílo“ (Praha 1964) na s. 441. Do 22. 8. 1943 hotovy dvě věty, tzn., že skladatel instrumentoval ve zbytku srpna a v září pouze III.
Větu.


16.

VN – AS
Skuteč – Praha
D

25. 8. 1943

Skuteč 25. 8. 1943

Drahý Monsignore,

Dík za laskavé, ale naprosto lákavé pozvání!
Takové harcování v šesti dnech, s pobytem na přelidněných Pustevnách mne dočista nic neláká. To by nebyla rekreace po mém „totálním nasazení“. Ostatně, jaká rekreace teď, kdy mám ještě tolik co dělat?
Žena psala Máslovi, aby sem přijel po 5. září. Kdyby si tak mohl odvézti s sebou celou partituru! A kdybych potom mohl na pár dní do Beskyd, hlavně na Grúň a Lysou? Ale myslím, že se místo toho spokojím s kratším čundrem po Vysočině.
Zatím Vám, drahý Monsignore, přeji mírnější teplotu na cestu a slušnou postel v hotelu na Pustevnách. Přijměte od nás obou srdečné pozdravy a upřímné politování, že pro své harcování nemáte ani den pro skutečské přátele.

Váš
Vít. Novák


17.

VN – AS
Skuteč – Praha
D

10. 8. 1944

Skuteč 10. VIII. 1944

Drahý Monsignore,

Děkuji Vám za milou vzpomínku a zároveň si u Vás zamlouvám hodiny z němčiny, když jste z tohoto jazyka dobře obstál před jistě přísnou komisí. Čtu zde Goethovu „Dichtung und Wahrheit“ a přiznávám, že mi leckdy není vše srozumitelné.
Hlavním dnešním zaměstnáním je mi tedy orchestrace asi polovice Slovenských spevů v Hudební Matici vydaných. Je to práce dost rozmanitá a ne tak důležitá jako vloni a předloni. Žiju zde vůbec, aspoň prozatím, klidně a spořádaně. Nejvíce mě těší objev dosti blízkého a pěkně položeného koupaliště. Za pěkného počasí chodívám tam hned ráno, načež pracuji nebo lenoším, podle okamžité nálady. Na Českomoravské vysočině jsme dosud byli jen jedenkrát, ale zato byli pak dva dny našimi hosty manželé Kubelíkovi, s nimiž jsme se tam setkali.
Ještě více Vás bude zajímat zpráva, že mi odepsal Talich, abych mu svěřil prvé provedení De profundis a Jarní symfonii v Národním divadle. Odmítl jsem, že nehledě k jiným důvodů přislíbil jsem obě tyto věci již minulého roku Rafaelu Kubelíkovi.
Zmíním-li se tu ještě o pozvání faráře Hofmanna, myslím, že jsem vyčerpal vše, co by Vás mohlo zajímati a končím se srdečnými pozdravy od nás obou

Váš
Vít. Novák

Obsahový komentář

V. Novák má na mysli zkoušku ze stupně znalostí německého jazyka, která byla v té době nařízena pro osoby zastávající veřejné funkce.
V. Novák instrumentoval 36 písní vybraných z cyklu Slovenské spevy pro zpěv a malý orchestr podle původních údajů už v roce 1930! Překvapující je Novákova zmínka o této instrumentaci ze srpna roku 1944 ve Skutči! Partitura dosud v rukopise – viz Tematický a bibliografický katalog V. Nováka – No 129.


18.

VN – AS
Skuteč – Praha
D

9. 9. 1944

Skuteč 9. IX. 1944

Drahý Monsignore,

Srdečný dík za přátelskou vzpomínku, jež nás upřímně potěšila. Moje milá žena byla právě teď dva dny v Praze skoncovat záležitost s naší Veronikou (pravým to opakem své svaté jmenovkyně) a zvala Vás telefonicky k návštěvě Skutče, k čemuž se tímto písemně připojuji. Byl byste upřímně vítán a mohl byste se s námi projít po Vysočině. Byli jsme tam dosud jen třikrát na den a rádi bychom si udělali ještě nějaký. Třeba dvoudenní výlet do té pěkné krajiny. Z nedostatku jiného cestování byla by to jakási odměna za moji prázdninovou práci právě včera dokončenou. Je to orkestrace 36 slovenských spevů (ze 70 mé sbírky). Teď zamýšlím pomalu spisovati nějaké vzpomínky nebo články. Přišel k tomu popud také odjinud, totiž od firmy F.A. Urbánek, jež mě požádala o vzpomínku na Rudolfa Reissiga pro Kratochvilné čtení o českých muzikantech. Zatím tedy zde ještě nějaký čas zůstaneme, zejména když jsou divadelní a koncertní podniky tak zdařile knockoutovány…

Očekávaje Vaši brzkou odpověď jsem
Jsem se srdečným pozdravem Váš
Vít. Novák

Obsahový komentář

Také tento dopis potvrzuje práci na instrumentaci 36 Slovenských spevů, No 129. Ovšem Novák uvádí výběr ze 70 písní sbírky Slovenské spevy. Těch však vyšlo celkem 80 v 6 sešitech v rozmezí let 1900 – 1930. Avšak kromě písně „Ej, pršelo, tma bolo“ ze 6. sešitu je zbylých 35 titulů vybráno pouze z čísel 1 – 70.
V seznamu Novákových děl v Tematickém a bibliografickém katalogu V. Nováka (tedy i prací teoretických a písemných) není žádný článek o Reissigovi uveden, neboť není znám.


19.

VN – AS
Skuteč – Praha
D

7. 12. 1944

Skuteč 7. XII. 1944


Drahý Monsignore,

Především srdečně děkuji za Vaše adventní poselství k mým narozeninám, provázené dvěma andílky, tak malými, že se vešli do té obálky. A hned nato prosím za něco jiného. Včera nás náš pražský domácí uvědomil o novém útoku na vícepokojové byty. Mám napsat prohlášení, že kromě dvou obytných místností potřebuji nutně ještě pracovnu. Ale pak zbývá ještě ten čtvrtý. Náhodou přítomný Jára se pokusí přihlásiti do něho svého kolegu, jenž má ateliér bez bytu. Ale přesto se obracím na Vás, drahý Monsignore, nepomohl-li by nám v té situaci známý Vám městský čtvrtní. Nejhorší na věci je, že nejsme v Praze a hrozíme se, jak by s naším bytem mohlo býti nakládano. A opustiti Skuteč kvůli tomu bylo by za nynějších poměrů ještě horší. Má milá žena je z toho celá ustaraná, já na tu mizerii zapomínám při psaní svých Pamětí.

Se srdečnými pozdravy od nás obou
Vít. Novák

Obsahový komentář

Paměti = Vítězslav Novák o sobě a o jiných. I. díl vyšel ještě za autorova života v Praze, J.R. Vilímek, 1945, oba díly kompletně až v Supraphonu, 1970.


20.

VN – AS
Skutteč – Praha
D

22. 12. 1944

Skuteč 22. 12. 1944


Drahý Monsignore,

Nejsrdečnější dík za vánoční přání s dvěma přílohami a zprávu o naší bytové záležitosti. Nebe snad vyslyší Vaši modlitbu a poskytne mi sen o vánočním kapru a duetto v sonatině. Žijeme zde nyní den ze dne, nechtějíce ani myslit na věci budoucí. Píši Paměti, ale místy to dá náramnou špekulaci, takže práce nejde kupředu, kam jsem si to vypočítal. Ke všemu se tam jedná o tu bolestnou dobu kolem provozování Karlštejna, což je v nynějším čase tím větším utrpením. A pak následuje ta tvůrčí mělčina až do Lucerny – pozdrav bůh!
Přijměte od nás, drahý Monsignore, nejupřímnější přání do Nového roku, kdy bychom se s Vámi zase jednou uviděli.
Váš
Vít. Novák

Obsahový komentář

V. Novák míní premiéru opery Karlštejn, op. 50, No 104 v Národním divadle v Praze 18. 11. 1916 za řízení K. Kovařovice. Část publika protestovala ve prospěch Smetanovy Libuše v té době 1. světové války. V. Novák toto dílo koncipoval s důrazem na vlasteneckou karolínskou ideu. Opera Lucerna op. 56, No 115 vznikala s velkými přestávkami v letech 1919 – 1922 provázena nadto oční chorobou.


21.

Vn – AS
Skuteč – Praha
D

19. 3. 1945


Skuteč 19. 3. 1945


Drahý Monsignore,

Srdečný dík za velikonoční dopis a užitečný recept! Potěšila mě taky Vaše zpráva o zachránění vzácných fresek a varhan Emauzského kláštera. Doufáme, že nyní jeho okolí by zůstalo ušetřeno při dalším náletu. Ten železniční most je přece jen trochu vzdálený od témě Vyšehradu.
To my zde, s bývalou školou, t.č. vojenskou nemocnicí, vzdálenou sotva více než 100 kroků od našeho kvartýru jsem mnohem více na ráně. Kromě této jsou ve Skutči ještě dvě takové nemocnice! Máme již postavené překážky na silnici k hlavnímu nádraží, dělají se na různých místech zákopy, také v lesích! Nejvíce mne dopaluje pomyšlení, že mé pracně pořizované Paměti mohou obratem ruky zapadnout do úplné nepaměti. Kdybych je přečkal a žil pak třeba 100 let, na mou duši, nenapsal bych ani písmeno znovu /Apropos! Kdypak jsme se spolu seznámili, drahý Monsignore? Je na to sice zatím dost času – ale jen tak do zásoby.

Se srdečnými pozdravy od nás obou
Váš
Vít. Novák

Obsahový komentář

Novák naráží na letecký nálet spojenců na Prahu, kdy byl těžce poškozen Emauzský klášter.
V. Novák v Pamětech na s. 337 uvádí seznámení s A. Střížem neurčitě, pouze někdy po rozhlasovém provedení Podzimní symfonie, op. 62, No 134, patrně v rámci oslav 70. narozenin. Důležitá je poznámka tamtéž o názvu symfonické básně De profundis, op. 67, No 140 od kanovníka Stříže. Novák přiznává, že mu dal přednost před původně zamýšleným titulem „Sursum corda“, ačkoli i tento název by byl v souladu s katarzním vyzněním díla.


22.

VN – AS
Skuteč – Praha
D

13. 4. 1945

Skuteč 13. IV. 1945


Drahý Monsignore,

Srdečný dík za laškovný dopis, prozrazující Vaši dobrou mysl item za přiložený masový bilet, zajišťující další tělesnou bezpečnost našim pejskům!
Tito se mnou hopkají na procházkách za neúnavného zpěvu skřivánků. Sirény zde vůbec není slyšet – spíše vidět. Ale to už k žádnému skládání nepobádá. Jsem už beze všeho vzletu – jako zdejší letiště, kde se přetěžcí giganti nemohou od země odlepit. Jen vojáci museli opustit zdejší ubikace na školách – nemocnicích a toliko jednotlivci dohlížejí nyní na stavbu ochranných barikád na zdejších ulicích…
Až bude po válce, zasadím se o to, aby ty barikády byly zde, jako vzácná ozdoba města, ponechány. Ovšem pravděpodobně já sám přestanu svou přítomností Skuteč ozdobovat. Neboť jí chvílemi mám až po krk. Tuze rád bych se už podíval do Prahy. Když pro nic jiného, tož abych zapůsobil v rozhlase, kde poslední dobou dávají mé skladby v tempech naprosto neautorisovaných. Slyšel jste, drahý Monsignore, jak uhnaně dopadlo Exoticon, jak utahaně dopadly cykly Údolí nového království a Melancholické písně? Psal mi nedávno Bakala, že by se teď brzo mělo dávat De profundis, když vyšla jeho partitura. Uvítal bych to, ovšem v jeho podání. Tak bychom dílo správně uslyšeli.
Pěkně děkuji za zprávu o vzniku Vy-klubu. Ale tak brzo nebude ještě použita.
Jsem teprve v roce 1935, na události velmi bohatém a pracuji nyní stále pomaleji. Toto sice nevadí, protože dosud nevím, bude-li možno o lecčems vůbec psát…

Se srdečnými pozdravy od nás obou
Vít. Novák

Obsahový komentář

Je to poslední známý dopis Novákův vyšehradskému kanovníkovi . Prozrazuje konečné fáze války a v závěru ještě nenaznačuje osvobození.
Frekvence Novákových skladeb v rozhlase nebyla nijak poznamenaná válečnými událostmi. Důležité je jeho ocenění Bakalova pojetí De profundis.
K narážce na „Vy-klub“ následující: Skupina Mistrových přátel, kteří se s ním vydávali na vycházky Prahou, skončila mnohdy v některé staropražské restauraci a byla Novákem nazvána „Pivní klub za starou Prahu“, krátce „Pi-klub“. Jeho protějškem tedy měl být „Vy-klub“ – rozuměj „Vyšehradský klub“.
Paměti Novák dokončil v roce 1947 podle vlastního údaje v závěru knihy.

 
Webdesign tvorba WWW Firmadat