Úvod Chronologická srovnávací tabulka Novákova života a díla 12. Novákovské dny 2009 13. Novákovské dny 2012 Klavírní soutěže V. Nováka v Kamenici nad Lipou V. Novák a Městské muzeum v Kamenici nad Lipou Miloš Schnierer a umění žít hudbou Aktuality Výsledky evidence pramenů korespondence Vítězslava NovákaKorespondence Vítězslava Nováka příbuzným Danhelum Korespondence Vítězslava Nováka Josefě Javůrkové Korespondence Vítězslava Nováka Antonínu Stříži Korespondence Vítězslava Nováka Břetislavu Bakalovi Korespondence Vítězslava Nováka s Theodorem Kosslem Korespondence Vítězslava Nováka Marii Musilové

Prezentace osobnosti Vítězslava Nováka
v kamenickém muzeu

Petr Pech – vedoucí Městského muzea v Kamenici n. L.

            Chceme-li hovořit o zastoupení a prezentaci  nejvýznamnějšího kamenického rodáka ve sbírkách zdejšího Městského muzea, je třeba se alespoň stručně zmínit o samotném vzniku této instituce.
Myšlenka založit v Kamenici nad Lipou muzeum se poprvé objevila již v roce 1895. Tehdy se prvním ředitelem nově zřízené chlapecké školy ve městě stal Jakub Alois Jindra, dosavadní odborný učitel měšťanské školy v Počátkách. V Kamenici se seznámil s lékárníkem PhMr. Josefem Pětníkem, rovněž milovníkem starých památek a vlastníkem numismatické sbírky. Tato dvojice zachránila více než deset vzácných městských listin, nalezených na půdě radnice (mezi nimi např. městský kopiář z 15. století či majestát Ferdinanda III. Z roku 1652). V roce 1904 přišel do Kamenice nad Lipou jako učitel další „muzejní nadšenec“, Václav Škorpík. Následujícího roku již došlo k založení komitétu pro zřízení muzea.
Zdálo se, že zrod kamenického muzea je na spadnutí, ale opak byl pravdou. Na cestě k jeho vzniku bylo třeba překonat ještě mnoho překážek. Blýskat na lepší časy se začalo, poněkud paradoxně, až během válečné doby začátkem roku 1940, kdy zahájil činnost přípravný výbor muzea ve složení: Jan Ježek (předseda výboru), Václav Škorpík, František Doutlík, Jan Čeček, František Nápravník, František Sobíšek, PhMr. Vojtěch Štucbart a Dr. Václav Vadlejch. Architekt Jan Čeček v regionálním periodiku Krajinské listy vyzval veřejnost k odevzdání památek a ostatních věcí historické či kulturní hodnoty ve prospěch zakládaného muzea. Na slavnostní schůzi, která proběhla v neděli 25. srpna 1940 v hotelu U Lípy, pak bylo muzeum předáno starostovi města JUDr. Janu Válovi. Následně si všichni občané mohli na radnici poprvé prohlédnout vystavené muzejní sbírky.
Dlouhá léta hledalo kamenické muzeum vyhovující prostory pro uložení a prezentaci svých sbírek. Nejprve sídlilo v několika málo místnostech uvolněných na radnici. Teprve v roce 1958 přesídlilo do budovy bývalé vzorkovny skla v Palackého ulici, kde setrvalo téměř půlstoletí. Od roku 2004 má dlouhodobě pronajaté prostory v přízemí jižního křídla kamenického zámku, který po dlouholeté rekonstrukci otevřelo Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze.
První novákovské sbírky získalo kamenické muzeum velmi záhy po svém založení. Z trojrozměrných předmětů šlo především o původní zařízení Mistrovy ložnice z rodného domu, které přešlo do muzejních sbírek jako dědictví po Novákově zemřelé sestře Marii Novákové. Malířka Marie Galimberti-Provázková věnovala muzeu „značnou kolekci fotografií ze života Mistra Nováka“. 1) K roku 1944 obsahovala muzejní evidence již celkem 113 položek, vztahujících se k životu a dílu Vítězslava Nováka.
Poté, kdy muzeum obdrželo v roce 1947 k užívání další čtyři sály na radnici 2), došlo neprodleně k instalaci nábytku ze skladatelovy rodné světničky. Osudy této historicky první expozice, připomínající nejznámějšího kamenického rodáka, byly velmi zajímavé. V souvislosti s odvozem v muzeu uložených konfiskátů (pocházely ze zámků Kamenice nad Lipou a Červená Lhota) došlo k vyklizení tří místností, v nichž kamenický Místní národní výbor zřídil kanceláře. Vzniklou situaci popsal v Pamětní knize městského musea František Doutlík takto: „Ve zbytku musea nastalo nahromadění a přeplněnost bez ladu a skladu. Místnost s rodnou ložnicí Mistra Vítězslava Nováka sice nepozbyla nic ze svých věcí…ale byla přece vyprázdněna, poněvadž do ní nebylo jiného vchodu, než ze sousední nově zřízené kanceláře. Věci z ložnice byly vyneseny na chodbu. Aby nedůstojnost tohoto opatření byla aspoň poněkud zmírněna, přenesli jsme, předseda musejního sboru prof. Jan Čeček a já, všechny součásti ložnice do depositní komory…Správa městského musea v Jindřichově Hradci se nějak dověděla o nedůstojném umístění této vzácné památky, i nabídla se Krajskému národnímu výboru v Jihlavě, že by vykázala této ložnici zvláštní místnost, kdyby byla převezena do Jindřichova Hradce. Na to ovšem nesmělo dojíti. Proto náš místní národní výbor uprázdnil potřebnou místnost se zvláštním vchodem…Kancelář matrikáře – tam umístěná – byla přenesena do sousedních dvou kanceláří, a tak se ta místnost zase vrátila museu. Potom jsme v ni instalovali nábytek a v neděli dne 11. listopadu 1951 byla ložnice opět prvně přístupna obecenstvu.“ 3) Tolik svědectví přímého účastníka. Osud Novákovy expozice se naplnil o necelých sedm let později. V roce 1958 byla zrušena v souvislosti s přestěhováním muzea do nové budovy v Palackého ulici. 4)
Nové umístění muzejních sbírek přineslo další úkoly. Nejprve bylo nutno provést stavební úpravy prostor a poté přišla na řadu tvorba stálých expozic. Muzeum rovněž dostalo svého stálého správce v osobě Tomáše Kadlece. Nicméně dokumentace a prezentace života a díla Vítězslava Nováka zůstávala v tomto období poněkud stranou zájmu. Změna nastala až s blížícím se rokem 1970, kdy mělo uplynout sto let od skladatelova narození, a který byl v Kamenici nad Lipou vyhlášen Rokem Vítězslava Nováka. Připravovat se začal už v roce 1967 ve spolupráci s brněnským univerzitním profesorem PhDr. Bohumírem Štědroněm, DrSc. A tehdejším ředitelem Muzea Antonína Dvořáka PhDr. Karlem Mikysou. V Kamenici nad Lipou byla za tímto účelem vytvořena zvláštní komise, v níž pracovali mj. Josef Švarc, Vladimír Veska, Jiří Pfaur, František Kameník, Jaroslav Filsak, Karel Picek a další. Rok Vítězslava Nováka byl slavnostně zahájen v pátek 23. ledna 1970 ve zdejším kulturním domě večerním koncertem. V rámci tohoto celoročního projektu se konala řada různých kulturních akcí. Jmenujme např. výstavu obrazů skladatelova syna, akademického malíře Jaroslava Nováka, řadu koncertů z díla Vítězslava Nováka, vydání publikace Vítězslav Novák a Kamenice nad Lipou (autoři textu: Josef Bílek a Bohumír Štědroň; ilustrace: Jiří Mádlo), uspořádání sjezdu rodáků a přátel města Kamenice nad Lipou, odhalení busty Vítězslava Nováka na zdejší škole (dílo akademického sochaře Karla Otáhala) nebo konání muzikologické konference o Novákově životě a díle. Kamenice nad Lipou významné výročí svého rodáka oslavila vskutku důstojně.
K jubilejním novákovským oslavám se přihlásilo i kamenické Vlastivědné muzeum. Podařilo se prosadit myšlenku zásadní přestavby jeho stálých expozic s tím, že přední místo dostane plánovaná prezentace osobnosti nejvýznamnějšího zdejšího rodáka s názvem Život a dílo Vítězslava Nováka 1870 1970. Zpracování libreta se ujal Doc. PhDr. Karel Padrta, CSc., který ocenil rozhodnutí Kamenických o vybudování důstojné stálé expozice a konstatoval, že „Cílem expozice je zdůraznit v prvé řadě Novákův umělecký odkaz, položit ho do kontextu s jeho životními osudy a ukázat na některé vnitřní souvislosti a společenské vztahy“. 5) Výtvarné řešení zpracoval Ing. arch. Ivo Soukup a podílel se na něm také akademický malíř Jiří Mádlo. Pro tuto dosud nejrozsáhlejší prezentaci skladatelova života a díla byla vyčleněna většina plochy velkého sálu ve druhém poschodí budovy muzea. Na svou dobu moderní koncepce počítala i se vstupním prostorem určeným pro pořádání krátkodobých výstav uměleckého zaměření a příležitostných menších výstav k budoucím novákovským výročím.
Expozice byla rozčleněna do deseti tematických okruhů, vycházejících z námětových a inspiračních zdrojů Novákovy tvorby a k nim tvořily paralelu vždy základní životní osudy v příslušné tvůrčí etapě:

  1. Mládí (tvorba z mládí a raného období do roku 1895; život v Kamenici nad Lipou, Počátkách a Jindřichově Hradci; doba studií na konzervatoři);
  2. Vztah k Moravě a Slovensku (tzv. moravsko-slovenská perioda vymezená lety 1896 – 1904; osobní vztahy k Moravě a Slovensku a ovlivnění lidovou tvorbou);
  3. Vztah k přírodě (inspirační zdroj prolínající se celou Novákovou tvorbou);
  4. Jevištní tvorba (období let 1914 – 1929; inscenace oper a baletů);
  5. V. Novák dětem (těžiště autorových skladeb inspirovaných a věnovaných dětem je období let 1918 – 1932; dedikace některých skladeb; Novákův přátelský vztah k dětem);
  6. Novákův svět (Podzimní symfonie z roku 1934 bilancující dosavadní život i umělecké dílo; prostředí přátel a rodiny; retrospekce u příležitosti 60. narozenin);
  7. Novákovo vlastenectví (díla této inspirace vznikala zejména v období 1937 – 1945; Novákovy projevy vlastenectví, jeho osobní postoje, zásahy cenzury);
  8. Vztah k jižním Čechám (poslední tvůrčí období; osobní a umělecké vztahy V. Nováka k rodnému kraji; popularizace jeho tvorby v jižních Čechách);
  9. Novák pedagog (vytvoření vlastní skladatelské školy; význam jeho pedagogické činnosti pro novou generaci českých skladatelů);
  10. Pieta (odkaz národního umělce).

            Každý z okruhů obsahoval ve svém záhlaví citaci Novákových slov a uvedení nejvýznamnějších skladeb, vztahujících se k danému období. Zatímco panelová část představovala stěžejní myšlenkové body příslušného celku, ve vitrínové části byly prezentovány původní předměty a písemnosti z Novákovy pozůstalosti.
Novákovská expozice měla svým způsobem průlomový význam i pro muzeum samotné. Znamenala zahájení rozsáhlejších expozičních úprav, jejichž vyústěním se postupně staly Pamětní síň dělnického a partyzánského hnutí na Kamenicku (otevřená v roce 1974) a dále expozice dějiny města, síň lidového výtvarného umění, prezentace numismatické sbírky a skla (zpřístupněno v roce 1979).
Expozice byla navštěvována, vedle školních a jiných výprav, zejména novákovskými badateli a také příznivci Novákovy tvorby (pohříchu spíše zahraničními). Její význam zhodnotil mj. regionální historik PhDr. et PaedDr. Josef Bílek: „…šťastně spojovala místní prvky s celkovým vyzněním díla Vítězslava Nováka v širších spojitostech, hlavně směrem k trendům evropské hudby, ale i k slovenským Novákovým žákům…Byla vlastně výstižnou zkratkou s několika prezentačními možnostmi, přesvědčující tisíce návštěvníků, kteří ji shlédli…Využívalo se tu i možnosti hudebních produkcí, což obstarávala zejména zdejší Lidová škola umění.“ 6)
Očekávalo se, že Rok Vítězslava Nováka se stane jakýmsi startem k větší propagaci a popularizaci skladatelova díla nejen v rodném městě, ale v celé zemi. Kamenické muzeum mělo být centrem odborného zpracování Novákova odkazu. Zřejmě to bylo také podnětem pro Jaroslava Nováka, spolu s iniciativou dvou členů přípravného výboru – Františka Kameníka a Karla Kysely, aby do Kamenice předal pozůstalost po svém otci. Jaroslav Novák muzeu věnoval knihovnu, množství korespondence a další cenné dokumentace. Korespondenci Theodora Kössla daroval Prof. Bohumír Štědroň z Brna.
Výše zmíněná očekávání se však nenaplnila. Dílem z objektivních příčin. Kamenické muzeum se jako malá městská instituce, nedostatečně personálně i odborně vybavená (sotva si lze představit, že zde bude pracovat odborný muzikolog, kterého nemá ani řada neporovnatelně větších muzeí), při nejlepší vůli nemohlo stát odborným zpracovatelem Mistrova tvůrčího odkazu. Jen částečně se naplnily představy o větší propagaci a popularizaci Novákovy hudby. A tak u příležitosti 110. výročí skladatelova narození v roce 1980 opět Josef Bílek zhodnotil poslední dekádu: „…podněty Roku pro další popularizaci díla Vítězslava Nováka se – měřeno uplynulým desetiletím – nesplnily…Je stálou povinností rodného města, Kamenice nad Lipou, pěstovat a oživovat Novákův kult, přiblížit jej současnému posluchači.Vzpomeňme si třeba na možnosti dalšího zdokonalování muzejní expozice…na vhodný podnět, aby na každém koncertu vážné hudby – jako vzpomínka – v Kamenici nad Lipou zazněla alespoň nějaká skladba Mistra Vítězslava Nováka“ 7)
V roce 1982 byla v Kamenici nad Lipou ustavena pobočka Společnosti Vítězslava Nováka. I když patřila k největším, ani ona, sama o sobě, nemohla znamenat zásadní obrat ve smyslu významnější popularizace Novákovy hudby. A tak se nejvýznamnější kamenická osobnost připomínala např. odhalením busty v prostoru před zámkem (odlitek díla J. Kodeta) nebo otevřením Naučné stezky Vítězslava Nováka (poprvé otevřena členy Společnosti Vítězslava Nováka v neděli 26. srpna 1984; obnovená naučná stezka byla zpřístupněna u příležitosti Dne země v dubnu roku 2006).
Historii novákovské expozice v kamenickém muzeu uzavřelo jeho další stěhování. Po roce 1989 došlo k důležitým majetkoprávním změnám v souvislosti s restitucemi a navracením majetku původním vlastníkům. Muzejní budova v Palackého ulici byla navrácena rodině Laňků a muzeum hledalo nové prostory pro svou činnost. V roce 1998 ukončila činnost Dětská ozdravovna, která sídlila v areálu kamenického zámku (od jeho znárodnění v roce 1945). Zámek přešel do správy Uměleckoprůmyslového musea Praha. Po několik let trvající velkorysé celkové rekonstrukci objektu zde našlo své útočiště i Městské muzeum v Kamenici nad Lipou (má zde pronajaté přízemní a sklepní prostory v jižním křídle). S koncem návštěvní sezóny roku 2003 se uzavřela i historie dosud největší novákovské expozice v kamenickém muzeu – byla rozebrána a spolu s celým fondem muzea přestěhována do nových prostor v zámku).
Kamenickému muzeu se posledním stěhováním dostalo nejreprezentativnějších prostor v jeho dosavadní, téměř sedm desítek let trvající, historii. Co však přetrvalo je jejich nedostatečná rozloha. Tři místnosti, vyčleněné na stálou expozici, sotva postačí pro realizaci expozičního projektu s názvem Muzeum pro všechny smysly, který představí více než 750tiletou historii Kamenice nad Lipou. 8) V tomto rámci bude samozřejmě připomenuta též osobnost Vítězslava Nováka. Nejvýznamnější kamenický rodák si však nepochybně zaslouží podstatně důstojnější místo než je to, které skýtají současné omezené prostorové možnosti. Pracovníci muzea proto, ve spolupráci s představiteli města Kamenice nad Lipou, usilovně hledají možnosti důstojného připomenutí Novákovy osobnosti. V muzejním depozitáři je uložena skladatelova rodná ložnice i pražská pracovna, knihovna jeho i otcova a velké množství písemného i fotografického materiálu. Nabízí se tedy vytvoření jednak interiérové expozice (dvě menší místnosti) a také dokumentární prezentace, spojené se studovnou (včetně poslechového koutku). Většina výše zmíněného materiálu totiž stále čeká na odborné, především muzikologické, zpracování. Lze také předpokládat, že studovna bude využívána novákovskými badateli. V poslední době se ohledně umístění nové expozice Vítězslava Nováka objevilo „světlo v tunelu“. Věříme proto, že její realizace již není příliš vzdálena.

Poznámky:

  1. Škorpík, Václav: Vítězslav Novák a kamenické muzeum. Krajinské listy,roč. 24, č. 24, 30. 11. 1940, s. 1.
  2. Pamětní kniha městského musea. Archiv Městského muzea v Kamenici nad Lipou, rkp., nestr. Muzeum tehdy získalo prostory bytu po zemřelém městském tajemníkovi JUDr. Františku Nápravníkovi.
  3. Tamtéž.
  4. Jednalo se o objekt bývalé vzorkovny skla Jaroslava Laňky v Palackého ulici č.p. 75. Po roce 1989 byla budova restituována a muzeum zde v nájmu setrvalo až do roku 2004, kdy přesídlilo do rekonstruovaných prostor jižního křídla zámku v Kamenici nad Lipou.
  5. Padrta, Karel: Vítězslav Novák. Libreto k expozici pro Vlastivědné muzeum v Kamenici nad Lipou, 1970, strojopis, s. 2.
  6. Bílek, Josef: Vítězslav Novák a Vlastivědné muzeum v Kamenici nad Lipou. Zprávy Společnosti Vítězslava Nováka č. 29/1997, s. 14.
  7. Týž: 110. výročí narození Vítězslava Nováka. Zpravodaj města Kamenice nad Lipou, roč. II, č. 12, s. 6.
  8. Projekt stálé expozice předpokládá vytvoření poutavé prezentace historie města. Prostředkem je smyslové vnímání návštěvníka (zrak, sluch, čich, hmat, chuť).  Autoři: Mgr. Halmanová, Mgr. Třeček.

Poznámka k pozůstalosti V. Nováka
v Městském muzeu v Kamenici nad Lipou

Ludmila  Peřinová – tajemnice MSVN

Kromě zmíněného písemného a fotografického materiálu, obou knihoven (knihovna Novákova otce obsahuje 204 knih; knihovna V. Nováka obsahuje 1343 knižních a notových svazků) a mnoha kusů nábytku včetně skladatelova vlastního klavíru (křídla) nalezneme v pozůstalosti V. Nováka v kamenickém muzeu též velké množství tištěného propagačního materiálu (pozvánky, programy koncertů apod.), úředních dokumentů, novinových článků a kritik vztahujících se k Novákovu dílu, jakož i množství „novakian“ nashromážděných během několika desetiletí uplynulých od umělcovy smrti (novákovské publikace, nototisky Novákových skladeb,  fotografie a další materiál související např. s aktivitami Společnosti V. Nováka aj.).
Doposud byly z lipovokamenických muzejních materiálů obšírnějšímu muzikologickému zpracování podrobeny soubory českých i zahraničních dobových kritik děl V. Nováka a to zejm. týmem: Prof. PhDr. Miloš Schnierer, PhDr. Ludmila Peřinová, Ph.D., Ph.D., PhDr. Lenka Křupková, Ph.D. (viz: Křupková, L.: Ohlasy na Novákova díla ve Vídni a Berlíně v období do roku 1918. Zprávy SVN č. 45/2006, s. 3 – 11; Peřinová, L.: V. Novák ve francouzském, anglickém a ruském dobovém tisku. Zprávy SVN č. 43, 44/2006, s. 20 – 27; Schnierer, M.: Novákovské premiéry v dobovém domácím tisku. Zprávy SVN č. 43, 44/2006, s. 11 – 19).
Týž tým spolupracovníků podrobil odbornému zpracování (v letech 2001 – 2004) rozměrné soubory Novákovy korespondence (příbuzným Daňhelům, J. Javůrkové, M. Musilové, A. Stříži, B. Bakalovi). Ze souborů uložených v kamenickém Městském muzeu byly muzikologicky „ošetřeny“: 287 pohlednic z Novákových cest a dopisy V. Nováka  Theodoru Kösslovi. Podstatná část výsledků zpracování Novákovy korespondence je zveřejněna na webových stránkách SVN (resp. MSVN). Část „kamenické“ Novákovy korespondence byla zpracována též Josefem Bílkem a publikována ve sborníku V. Novák a Kamenice nad Lipou (red. Bílek, J. – Štědroň, B.). Kamenice nad Lipou: Osvětová beseda, 1970, s. 5 – 33, 51 – 50. V současné době se Ludmila Peřinová věnuje hlubšímu studiu korespondence manželů Novákových kamenické literátce Jarmile Hanzálkové (která tvoří součást pozůstalosti J. Hanzálkové uložené v Městském muzeu v Kamenici nad Lipou). Plánuje též studium dalšího obsáhlého souboru dopisů a pohlednic od Novákových J. Hanzálkové, které jsou uloženy v Památníku národního písemnictví v Praze.
Řada kamenických „novakian“ byla využita též při rozsáhlé práci Miloše Schnierera a Ludmily Peřinové na knižní publikaci V. Novák. Tematický a bibliografický katalog. Praha: Editio Praga, 1999, 518 stran.
Podstatná část veškeré dochované skladatelovy korespondence a téměř všechny autografy Novákových skladeb jsou uloženy v hudebním archivu Muzea české hudby v Praze. Nezanedbatelný materiál pro novákovskou badatelskou činnost nabízí též Městské muzeum ve Skutči - místě úmrtí Vítězslava Nováka v roce 1949 (Viz: Schnierer, M.: Soupis materiálů z pozůstalostí manželů V. a M. Novákových. Zprávy SVN č. 38/2001, s. 5 – 11).

Webdesign tvorba WWW Firmadat